Od pondělního poledne je vzdušný prostor znovu otevřený, takže se z Pardubic začalo opět létat!

„Každá společnost musí znovu zažádat o povolení k letu a odpovědnost je tak jen na nich. Už nyní máme objednané dva lety – po 20. hodině večer, v úterý dopoledne pak další let,“ řekl včera Jan Andrlík, šéf civilního letiště Pardubice. Vzhledem k obrovskému počtu, především ruských turistů čekajících na odlet, připustil, že je možné v případě mimořádných letů otevření letiště až do pozdních večerních hodin.
„Jsme v mimořádné situaci, v Pardubicích zůstalo velké množství ruských turistů. Zatím žádný noční let mimo provozní dobu letiště nemáme avizován, ale nevylučuji, že taková zakázka nemůže přijít. Bylo by od nás neférové, abychom v této situaci leteckým společnostem nevyhověli. O prodloužení provozu bych v tom případě pochopitelně informoval vedoucí představitele města,“ dodal Andrlík.
Jen včera čekalo u přepážek cizinecké policie instalovaných na pardubickém letišti kolem 500 ruských turistů. „Rušno tady nyní máme spíše na zemi, než ve vzduchu,“ podotkl Andrlík.

„My sami jsme přišli během těch několika dnů o sedm letů, ztrátu na zisku odhadujeme na 300 tisíc korun,“ dodal Jan Andrlík.

Přidruženého vojenského letiště v Pardubicích se uzavření vzdušného prostoru tolik nedotklo. „Letiště bylo normálně v provozu, jen se nelétalo, naši pracovníci byli ale v běžné pohotovosti,“ řekla Iva Machová z armádní části letiště.
Uzavřené nebe naproti tomu vůbec neomezilo profesionální výsadkáře v Chrudimi. „Zrovna v těchto dnech jsme žádné výsadky naplánované ani neměli, takže se nás to nijak nedotklo,“ řekl velitel 43. výsadkového praporu Chrudim Zdeněk Kolář.

Zlatý důl měly o víkendu České dráhy. Přerušení letecké přepravy jim přihrálo zákazníky, které by jindy cestovat vlakem ani nenapadlo.
„Přesné počty přepravených osob zatím nejsou k dispozici, ale tržby v mezistátní dopravě stouply asi pětkrát a přesáhly 20 milionů korun,“ sdělil mluvčí drah Petr Šťáhlavský.

Dostat se na pražském hlavním nádraží k pokladnám bylo podle cestujících skoro nemožné. „Odjížděl jsem do Pardubic rychlíkem Hungaria o půl dvanácté. K pokladně jsem se nedostal, lístek jsem si koupil ve vlaku,“ říká Pavel Rybín.
Podobně se zachovala i čtenářka Eva Hromádková.
České dráhy to viděly jinak. „Situace byla klidná a nijak se nedotkla vnitrostátního odbavení. To fungovalo bez zdržení“ říká Šťáhlavský.

Čtenářka: „Příplatek jsme průvodčímu dali s radostí“

„Mysleli jsme, že nastala hromadná evakuace Prahy,“ vypráví víkendový zážitek Eva Hromádková z Královéhradecka.
„V sobotu jsem jela do Prahy, abych pomohla tatínkovi s návratem z nemocnice. Z Hradce Králové jsem cestovala autobusem, vracet jsem se chtěla vlakem. Měla jsem trochu obavy, aby dopravu na silnicích nepoznamenal sobotní smutek v Polsku, a také mi to pro rekonvalescenta připadlo pohodlnější,“ pokračuje v líčení.

„Přiznávám, že jsem koncem týdne neměla čas na sledování zpráv, táta v nemocnici rovněž ne. A tak jsme na pražském hlavním nádraží opravdu nevěděli, co se děje: ze suterénu se táhla šestistupá fronta málem až do parčíku před vchodem. Lidé různých barev obloženi zavazadly odevzdaně čekali, a my nevěděli na co. Zkusila jsem se probojovat k pokladnám. A zjistila jsem, že všichni ti cizinci si chtějí koupit jízdenku. To už jsem věděla, že nelétají letadla. Roma, London, Paris… Snad nepojedou vlakem i do Tokia?
My jsme se nijak netrápili: nastoupili jsme do rychlíku, lístek si koupili od průvodčího, a ještě rádi jsme zaplatili nepatrný příplatek. V kůži těch cizinců bychom však nechtěli být.“

Hezké západy Slunce

Meteorologové se spíše smějí informacím, že stopy sopečného popílku bychom mohli v těchto dnech zaznamenat i na vlastní kůži, například nánosem na kapotách zaparkovaných aut.
„V naší pobočce v Hradci Králové toto jednak neměříme, jednak – v porovnání s prachovými částicemi a smogem - je množství spadu sopečného popílku skutečně zanedbatelné,“ uvedl Tomáš Popelka z královéhradecké pobočky Českého hydrometeorologického ústavu.
„Vzhledem k lomu světla o prachové částice však mohou být červánky i jitřenka výraznější. Je to vlastně podobný efekt, jako když vzniká duha,“ dodal.

Z Litvy musel jet vozem, do Afriky poté odplul lodí

Vzdálenosti na zeměkouli si musel znovu uvědomit Vladimír Prostějovský, zaměstnaný v nadnárodní firmě na vysokém manažerském postu s pracovištěm „celý svět“. Koncem týdne se měl letecky vrátit z pobaltské Litvy, pár dní pobýt „v chaloupce“ na Pardubicku a v neděli pokračovat pracovní cestou na sever Afriky.

„Z Vilniusu jsem musel jet autem. Netřeba komentáře, jak asi jsem přijel zbitý. Z plánovaných dvou dní odpočinku nezbylo nic,“ podělil se o zážitek.

„V sobotu volám na Ruzyni – nelétáme, zavolejte zítra. Volám tedy na letiště v neděli – stále nic. Jenže já nutně musel do Alžírska. Napadla mě varianta odletu z Říma, ale ani tam jsem nepochodil.“

Svět obchodu je tvrdý, světový letecký zádrhel sice chápe, ale termíny jsou neúprosné. „Nemohu si dovolit čekat, až se situace zlepší a letadla zase začnou přepravovat. Odjíždím vlakem do Prahy a pak do Francie. Z přístavu v Marseille pojedu do Alžírska lodí,“ napsal Vladimír Prostějovský v neděli odpoledne redakci Deníku.

Zpráva o obnovení letových provozů jej zřejmě zastihla na moři nebo už „za mořem“.

(pl,kim)