Název Tuzex byl zkratkou pojmu „tuzemský export", což znamenalo, že zde zájemci najdou kvalitní zboží z dovozu v sortimentu, který ve státních obchodech nebyl ani k vidění. Zakladatelem byl podnik zahraničního obchodu. V Tuzexu bylo možné nakoupit například nejžádanější zboží džíny značky Lee. Ale i dámské módní ošacení a hlavně spodní prádlo nebo plavky. V některých případech šlo o nepříliš kvalitní zboží, mělo ale pěkný obal.

Důvodem založení Tuzexu byla snaha odčerpávat od obyvatelstva tvrdou cizí měnu, tedy valuty. V našem regionu to bylo zvláště účinné, protože hodně lidí bylo vysíláno na desítky zahraničních montáží, například jich stovky pracovaly na stavbě ropné rafinérie v syrském Homsu. Také bylo množství osob, které za zranění ve druhé světové válce či z jiných důvodů dostávaly část důchodů nebo odškodnění z tehdejšího západního Německa ve velmi ceněných markách. Těmi obyvatelům přilepšovali také příbuzní z Německa.

Tyto valuty se pak směnily za takzvané tuzexové poukázky, lidově zvané bony. Byla to vlastně paralelní měna, pro většinu občanů nedostupná, hodnota poukázek byla od 0,5 až po sto tuzexových korun, zvláštní byla jedna poukázka v hodnotě 71,5 tuzexové koruny. Proč tomu tak bylo, nikdo neví. Jenže tam, kde panuje touha získat určité luxusní zboží, vznikne černý trh.

Před každým Tuzexem hlídkovali příslušníci SNB, kteří ale v podstatě fungovali jako ochranka pro zavedené gangy, a odháněli nebo zatýkali takzvané neorganizované veksláky. Proč tak činili, je nasnadě.

Největší zájem byl o džíny, ty byly k mání od deseti do dvaceti bonů.

Dále to byly šperky nebo lehoučké a průsvitné dámské spodní prádlo.