„Redakční rada Náchodského zpravodaje sice oznámení uveřejnila, zcela svévolně z něho ale vypustila všechny podstatné informace,“ tvrdí Michal Kudrnáč z občanské společnosti Sbor dobrovolných občanů. Dodává, že z výsledného článku tak naopak vyplývá, že zmiňovaná občanská sdružení obchvat spíše podporují.

„Je to smutné, ale bohužel mě překroucení obsahu našeho článku tak úplně nepřekvapilo. Je to logický výsledek dlouhodobé informační politiky náchodské radnice. Z městského rozhlasu se sice občané dozvědí, jaké měl celosvětové tržby Avatar, ale o nejdůležitějších rozhodnutích se neinformuje vůbec nebo úplně nedostatečně. Například prodej pivovaru nebo rozhodnutí o dostavbě ZUŠ proběhly skoro v utajení,“ vyjádřila se Markéta Sergejko ze Sboru dobrovolných občanů.

Nina Adlof, která má za obsah Náchodského zpravodaje odpovědnost, osočování z cenzury odmítá. Vysvětluje, že většina článků, které chtějí jejich pisatelé ve zpravodaji zveřejnit, jsou přespříliš dlouhé a do zpravodaje by se bez zkrácení nevešly. Zkracuje se téměř vše. „Zásadně odmítám jakoukoliv cenzuru. To by mi pak mohly říct například učitelky všech mateřských škol, že jim cenzuruji články,“ uvedla Adlof.

Nina Adlof: Zpravodaj není nafukovací, cenzuru odmítám

Obchvat Náchoda je jedním z nejaktuálnějších a nejdiskutovanějších témat současnosti v regionu. Má své příznivce i odpůrce.

„Nejdříve jsem byla oslovena sdružením Náchodský obchvat, které propaguje výstavbu obchvatu. Jejich článek byl dlouhý, tak musel být v rámci redakčních úprav zkrácen. Vyšel v březnovém čísle Náchodského zpravodaje s odkazem na internetové stránky, kde byl uveřejněn v plné podobě“ řekla Deníku Nina Adlof.

Jak dodala, na základě tohoto článku se ozvala protistrana v podobě čtyř občanských sdružení s tím, že chce uveřejnit také článek, a to v dubnovém čísle Náchodského zpravodaje. „Zvolili jsme formu, na které jsme se opět všichni v redakční radě dohodli, a to nadpis, krátký článek a následně odkaz na emailovou adresu, prostřednictvím které lze získat více informací,“ vysvětlila Nina Adlof s tím, že oba články byly zkracované a oba měly ve zpravodajích stejně veliký prostor.

„Opravdu nejde, aby mi sem lidé nosili velké plakáty a požadovali otištění veškerých informací v Náchodském zpravodaji. Zpravodaj není nafukovací, nýbrž má omezený prostor. Vše se do něj nevejde. Kdo má zkušenosti s redakční prací, ten ví, že se musí většina článků krátit. Člověk se snaží vyhovět všem, ale vše má své meze,“ vysvětlila Nina Adlof s tím, že diskutovaný článek nebyl nijak účelově krácen. „Všechny důležité informace byly v článku zveřejněny, plné znění článku je na internetu,“ tvrdí Adlof.

„Asi jediné, co bych v těchto případech doporučovala, je placená inzerce v novinách. Tím získá autor plnou jistotu, že v článku vyjde úplně všechno. Ale cenzuru rozhodně odmítám. Jedná se o strašně silné slovo,“ je přesvědčena Nina Adlof.

Avšak o opaku je přesvědčen Michal Kudrnáč z občanského sdružení Sbor dobrovolných občanů, podle kterého se kritici obchvatu setkali s cenzurou v Náchodském zpravodaji již v roce 2006.

Tehdy prý připravený rozsáhlý analytický článek vůbec nevyšel, přestože jej dle Kudrnáčových slov redakční rada nejprve odsouhlasila.
„Tentokrát se radniční cenzoři uchýlili k odlišné strategii: text sice z části otiskli, avšak ve zcela deformované podobě, která staví činnost zmiňovaných občanských sdružení do úplně protikladného světla,“ tvrdí Michal Kudrnáč.

Jak zároveň dodává, čtyři občanská sdružení (Ochrana lokality Za rybníkem, Zemědělská krajina, Datel Vysokov a Sbor dobrovolných občanů) přitom v článku mimo jiné nabízela bezplatnou pomoc náchodským občanům, kteří by se chtěli zúčastnit územního řízení k obchvatu Náchoda.

Bránit se proti této formě cenzury je podle Kudrnáče velmi obtížné. „Tiskový zákon činí za obsah tištěných médií odpovědného vydavatele, kterým je v případě zpravodajů obec. Žádné další povinnosti však v tomto směru neukládá, neboť nerozlišuje mezi komerčními médii a periodiky, která jsou hrazena z veřejných peněz a měla by tedy splňovat obdobná kritéria, jako veřejnoprávní média. Zákon o obcích sice činí za informování občanů osobně zodpovědného starostu, vymahatelnost je ale v tomto případě minimální,“ míní Michal Kudrnáč.

Jak to vidí Věra Sýkorová: Senzace? Na první i druhý pohled ano…

Cenzura v Náchodském zpravodaji? Na první pohled senzace. Na druhý pohled taky. Třetí a čtvrté pohledy však už tak senzační nejsou, vezmou–li se v úvahu skutečnosti, které jsou s redakční prací neodmyslitelně spojeny. Chápu čtveřici rozhořčených občanských sdružení, pokud jim ve zpravodaji vyjdou zrovna ty informace, o něž jim zas až tolik nejde. Chápu šéfku redakční rady Náchodského zpravodaje, která tvrdí, že celé, nezkrácené články zveřejňovat nelze. Z vlastní zkušenosti ji dávám za pravdu. Nespočet krát nám přišly do redakce příspěvky délkou rovnající se nekonečnému vesmíru. Citlivý zásah do textu, kdy se vypouštějí informace ne zcela podstatné, může být citlivým pro redaktora, nikoliv však pro autora článku. Co člověk, to osobnost, co osobnost, to jiný názor a žebříček hodnot. Co je pro jednoho důležité, pro jiného nemá význam. A že se situace s cenzurou v Náchodě po letech opakuje? Nedivme se. Je opět před volbami.