Debatu v prostorách univerzity moderovala historička Martina Vítková z Galerie moderního umění v Hradci Králové. „Z jejího výsledku je zřejmé, že do Hradce Králové ani do žádného jiného města naší země není možné sochu jen tak dosadit, bez ohledu na to, jak to přijde statutárním zástupcům jednoduché,“ řekla Deníku Martina Vítková.

Historička dokonce navrhuje sochu odvézt na „hřbitov prošlých pomníků“, kde by byla k nahlédnutí. Ještě vyhroceněji soudí dílo sochaře Stanislava Hanzíka pedagog Univerzity Hradec Králové Štěpán Málek. „Do šutru se opravdu nevidí a jedinou věc, v níž se autora zastávám, je ten šrám přes tvář sochy. Ale cítím ho jako fatální znamení,“ říká Málek. „Finální podoba neodpovídá původnímu návrhu, velice se od něj liší. I když chápu, že návrh prošel několika vývojovými fázemi,“ tvrdí pedagog, sochař a muzikant Štěpán Málek.

Dva kusy kamene

Původně mělo jít o kompaktní sedící figuru výjimečného starosty Františka Ulricha. Teď je pomník složený ze dvou kusů kamene. „Pán je připosražený, protože se autor snažil nacpat sochu do formátu bloku kamene,“ domnívá se výtvarník Málek. „Vysledoval jsem, že sluneční hodiny jdou zhruba o půlhodinu špatně. Má to snad být kompromis mezi zimním a letním časem?“ ptá se Málek.

„Socha se mi líbí“

Jenomže podobu i umístění pomníku nevidí všichni jen kriticky. V anketě Deníku, uskutečněné mezi mladými Hradečany, převážila kladná vyjádření. Socha od Hanzíka se takřka všem líbila.

Stejný názor má bývalý primátor Oldřich Vlasák, současný zastupitel a europoslanec. „Socha se mi líbí. Starosta Ulrich si právem zaslouží pomník, který mu Hradečáci po léta dlužili,“ je přesvědčený Oldřich Vlasák. V obhajobě Hanzíkovy práce jde ještě dál někdejší náměstek primátora Martin Soukup.

„Socha si zaslouží pár měsíců nechat, ukáže se, nakolik si na ni občané zvyknou. Já sám teď kolem ní chodím častěji a snažím se ji nasát,“ vysvětluje Martin Soukup. Nemyslí si, že by věci prospělo hned s objektem „šibovat“ na jiné místo. Dokonce říká: „Jestli hledáte obětního beránka, jsem to já.“
„Nevolám po nějakém veřejném lynči vaší osoby,“ odpovídá Soukupovi pedagog Štěpán Málek. „Ale kvůli řemeslným nedostatkům bych sochu reklamoval, vrátil jejímu autorovi,“ navrhuje.

Místo je konfliktní

Královéhradecký architekt Miroslav Horský si je vědom konfliktnosti umístění pomníku na náměstí Svobody. Raději by volil jinou lokalitu. Horský navrhuje přemístění sochy do některého z „vhodnějších koutů“, kde by dostala patinu a „zarostla mechem“.

Náměstí Svobody by raději nechal „kráčejícím sochám“ autorů tradičního hořického sympozia. Jenomže organizátoři z Hořic jsou rozhořčeni.
Hradeckým radním dokonce před časem poslali protestní dopis. Hanzíkův „těžký“ pomník z dioritu se prý „tluče“ s pískovcovými objekty vystavenými v rámci Nábřeží sochařů. „Máme ale oproti této soše velkou výhodu. Když se nám něco nepovede, víme, že to tam zůstane jen jeden rok,“ hořce poznamenává Martin Samohrd, organizátor hořického sympozia.

Taškařice skončí

Zastupitel Oldřich Vlasák odmítá obavy, že by památník Ulricha narušoval symbiózu soch umístěných na nábřeží ze sympozia v Hořicích.
„V tomto srovnání je naopak možné posoudit různé sochařské metody a jejich pojetí. Byla by velká chyba, kdyby někdo takto uvažoval a rozpoutával nemístné emoce. S tím by nesouhlasil ani nejvýznamnější starosta Hradce Králové JUDr. František Ulrich,“ domnívá se Vlasák.

Je si však velmi dobře věddom, kde by většina Hradečáků ráda viděla stát pomník významného starosty. „Nejvhodnějším místem je právě Ulrichovo náměstí, před budovou tehdejších Českých drah, dnes Policie České republiky,“ uznává zastupitel Oldřich Vlasák.

Změnu místa instalace připouští také Martin Soukup. Bývalý náměstek primátora odhaduje: „Zastupitelstvo v úterý 14. prosince na 99 procent zvolí nové vedení města. Skončí tak současná taškařice s jediným místokrálem v Hradci.“ V ten okamžik prý bude cílem dobrat se legitimních prostředků k řešení situace a pokusit se najít vhodnější místo, kde by socha mohla lépe vypadat.

Hašlera vítaly davy

A tak snad jediným, který do vzrušené debaty o Ulrichově pomníku příliš nepromlouvá, je sám jeho autor, akademický sochař Stanislav Hanzík. Za půl roku osmdesátiletý umělec žije v Praze.

V loňském říjnu tam na Starých zámeckých schodech odhalil svůj pomník skladateli Karlu Hašlerovi. Před reliéfem se v obdivu tlačily davy. Na slavnosti nechyběla ani manželka prezidenta Livia Klausová. Hašlerův pomník za 1,1 milionu korun zaplatila Praha. Ulrichova socha přišla podle slov Martina Soukupa na 1,9 milionu korun. Uhradil ji hradecký magistrát. Další statisíce však zaplatily Technické služby za její podnoží a úpravu místa.

Názor europoslance Oldřicha Vlasáka 

Památník Františka Ulricha dnes tedy již stojí  na náměstí Svobody a má dvě části. Figurální  část představuje sedícího Ulricha, druhou je ar­tefakt se slunečními hodinami. To, že je socha kombinována se slunečními hodi­nami, mě překvapilo. Aby však byly funkční a stromy hodiny nestínily, socha musela být za­ sazena mimo osu náměstí… Avšak jinak mně osobně její umístění nevadí, stejně tak i její materiálové provedení a zpodob­nění Františka Ulricha. Jedná se jistě o kvalitní kámen, vzácný tmavý šumavský diorit, a s námitkami týkajícími se bílé žíly,která prochází přes obličej starosty a podle někoho může na první pohled toto dílo znehodnocovat, nesouhlasím. Nad tyto detaily je potřeba se povýšit, dívejme se na sochu jako na celek. Socha se mi líbí a myslím si, že je dobře, že František Ulrich konečně v Hradci Králové má svůj památník.

NADSÁZKA STUDENTSKÉ PRÁCE. Troufalé dílko ukazuje pomník Františka Ulricha tak, jak ho vnímají někteří obyvatelé krajského města. Soše od Stanislava Hanzíka dali přezdívku „vozíčkář“. Koláž: Jan Zeman

Až moc syrový pohled od pěší zóny

Hradec Králové – „Když přicházíte od Masarykova náměstí, docela překvapí ten syrový pohled z pěší zóny,“ vadí historičce Jaroslavě Pospíšilové hrubé opracování sochy Františka Ulricha. „Trochu zvláštní je také volba jiného kamene na sluneční hodiny, které jsou součástí celé instalace,“ míní.

Jinak ale autorovi pomníku Stanislavu Hanzíkovi přiznává právo na umělecké vyjádření. „Je dobře, že starosta Ulrich má svoji sochu. Jeho stopa v hradecké historii je nesmazatelná,“ domnívá se Jaroslava Pospíšilová, historička Muzea východních Čech v Hradci Králové.

Sama by si zpodobnění Ulricha spíše představovala jako jednoho z Hradečanů, zpracované v duchu sochy sira Nicholase Wintona, která stojí na perónu pražského hlavního nádraží.

„Trochu se divím vcelku nekolegiálním postojům Štěpána Málka i jeho docela krutému odsouzení práce Stanislava Hanzíka,“ dodává Jaroslava Pospíšilová. Právě sochař, pedagog univerzity a muzikant Štěpán Málek je jednou z vůdčích postav skupiny odpůrců pomníku. „Autor nestačil s dechem,“ nebere si Málek servítky. „Je to uhoněná, uspěchaná, nekvalitní záležitost. Kameničtí mistři by zpracování zadní části označili za ,opraseniny´,“ hodnotí pedagog Málek dílo téměř osmdesátiletého akademického sochaře Stanislava Hanzíka.

„Nebudu se vyjadřovat k soše pana Hanzíka, jsou povolanější, ale umístění vylámaným kamenem k pěší zóně mně připadá bezradné,“ reagovala na nynější situaci okolo pomníku architektka Andrea Benešová. Do roku 2002 působila v komisi při magistrátu, která doporučila jiný návrh pomníku.
Tehdy zvítězila v transparentním výběrovém řízení práce sochaře Pavla Doskočila a architekta Alexandra Wágnera.

Andrea Benešová kritizuje instalaci Hanzíkovy sochy na náměstí Svobody. „V místě křížení různých směrů je téměř nemožné najít vhodné umístění, socha tohoto typu by měla mít pozadí a podstavec – například v kanceláři úředníka, který ji prosadil,“ soudí architektka Andrea Benešová.

Původní návrh pomníku: Stanislav Hanzík plánoval, že před Ulrichem, který bude sedět v křesle, vytvoří Gočárův urbanistický plán města. Z něho mělo vystupovat pozlacené sousoší chrámu Svatého Ducha a Bílé věže. Pomník ale nyní vypadá jinak. „Pán je připosražený, protože se autor snažil nacpat sochu do formátu bloku kamene,“ komentoval zpracování sochy královéhradecký pedagog, sochař a muzikant Štěpán Málek.