Pomník JUDr. Františka Ulricha sice budí rozpaky, ale Hradečany spíše spojuje, než rozděluje.
Jsou přesvědčeni, že legendární starosta si sochu zaslouží, jako problém cítí její pojetí akademickým sochařem Stanislavem Hanzíkem. Umělcovo zpracování a instalaci většinou ostře kritizují.
Pomník bude státi na náměstí Ulricha
Už v roce 1939 psal list Pokrok: „Hned při schválení Gočárova projektu náměstí dr. Fr. Ulricha v r. 1930 bylo zásadně přijato, že na tomto náměstí bude státi pomník dr. Ulricha. V r. 1930 a 1936 prof. J. Gočár navrhoval k tomu účelu místo před ředitelstvím státních drah na plošině, která pro tento pomník je již připravena.“ Článek pak řeší peníze. Pomník prý musí být mohutný a členitý, proto fond už čítá 222 316 korun a městská rada usnesením z 5. června 1939 zahájila přípravné práce k realizaci pomníku.
Po jedenasedmdesáti letech však pomník od Hanzíka nestojí na Ulrichově náměstí, možná je členitý, ale nezdá se být mohutný a město za něj zaplatilo desetkrát tolik, než stačili shromáždit předkové.
Nadační fond města
Vybudování sochy Františku Ulrichovi si jako jeden z cílů stanovili zastupitelé pod vedením primátora Oldřicha Vlasáka už kolem roku 2000.
close
zoom_in
Tehdy dokonce vznikl Nadační fond města Hradce Králové Dr. F. Ulrichovi. „Snažili jsme se nejen o výběr lokality, kde by měla být socha umístěna, ale věnovali jsme i velkou péči výběru pomníku,“ vzpomíná Oldřich Vlasák, někdejší předseda správní rady nadačního fondu.
Ani architekt Gočár si totiž před desetiletími nebyl jistý, zda má Ulrichův pomník skutečně stát na náměstí stejného jména. Některé studie ho obsahují, jiné pohledy jsou už bez něho. Architekt prostě zkoušel více umístění pomníku. Nikde není černé na bílém, že by Josef Gočár náměstí Františka Ulricha definitivně zamítl. Takový písemný doklad neexistuje.
I k tomu přihlédla komise, v níž nechyběli umělci, pedagogové, sochaři, ale také královéhradecký biskup Msgr. Dominik Duka, když v roce 2002 vybrala v soutěži vítězný návrh. „Šlo o práci sochaře Pavla Doskočila a architekta Alexandra Wágnera,“ říká Karel Tejkl, ředitel vydavatelství VLP ve východních Čechách. Byl členem správní rady Nadačního fondu města Hradce Králové Dr. F. Ulrichovi po celou dobu jeho existence.
„Autoři posadili starostu Ulricha za pracovní stůl a umístili ho na čtrnáctimetrový pylon,“ dodává Karel Tejkl. Detaily pomníku by mohli lidé sledovat třemi dalekohledy. „Doskočilův a Wágnerův návrh jednoznačně zvítězil, včetně svého umístění na Ulrichově náměstí před nynější budovou policejního ředitelství,“ vysvětluje Karel Tejkl.
Jenomže ostře proti vystoupili památkáři a vítězný návrh doslova smetli se stolu. „Chybělo trochu více velkorysosti a odvahy,“ domnívá se Oldřich Vlasák.
V loňském září rozhodli hradečtí radní o přidělení zakázky na pomník sochaři Stanislavu Hanzíkovi. Bez výběrového řízení, na doporučení Spolku výtvarných umělců Mánes a dalších odborných veličin. „Socha bude stát do dvou milionů korun. Další peníze půjdou na úpravu okolí pomníku,“ řekl tehdy
Deníku náměstek primátora Martin Soukup.
Nejideálnější místo
Vedení města podpořilo Hanzíkovu myšlenku postavit sochu na náměstí Svobody. Čelem k historickému Hradci, zády k objektům architektů Gočára, Kotěry či Reichla.
close
zoom_in
Začátkem listopadu roku 2009 pracovní skupina radních prohlásila náměstí Svobody za nejideálnější prostor, zvláště, když právě toto místo vybral akademický sochař Stanislav Hanzík. Zastupitelé nalezli v nabitém rozpočtu peníze na zaplacení díla, takže umělec odstartoval svůj závod o čas. Slavnostní odhalení sochy jej čekalo za rok.
Stanislav Hanzík připustil určitou časovou tíseň, navíc vlastní instalaci pomníku prý poznamenalo nepříznivé počasí. A je možné, že k dílčím úpravám ještě dojde. Jenomže Deníku se podařilo zjistit, že fotografie pro dopracování detailů obličeje a zlatého podpisu Františka Ulricha si Hanzík vyzvedl teprve v říjnu letošního roku! Jenom měsíc před slavnostním odhalením. Snímky byly v královéhradeckém Muzeu východních Čech připraveny od září 2009.
„František Ulrich má bezesporu právo na pomník. Jeho stopa v hradecké historii je nesmazatelná,“ míní historička Jaroslava Pospíšilová.
Respektuje umělcovu licenci ztvárnění sochy. „Nic proti ní nemám. Na druhou stranu, už jsme se přesvědčili, že pomníky rádi stavíme a taky bouráme,“ směje se Jaroslava Pospíšilová. „Jenom čas ukáže, jestli se po nějaké době nevrátíme zpátky k tomu, že by socha tohoto velikána Hradce Králové mohla být umístěna na Ulrichově náměstí, což by mělo svoji logiku,“ říká bývalý primátor Oldřich Vlasák. „Nevadí mi materiálové provedení a zpodobnění. Jde o kvalitní kámen, vzácný tmavý šumavský diorit, a s námitkami týkajícími se bílé žíly, která prochází přes obličej starosty a podle někoho může dílo znehodnocovat, nesouhlasím,“ dodává.
Profil osobnosti:
JUDr. František Ulrich
• vystudoval práva. Byl advokátem, politikem, poslancem, básníkem. Spolupracoval s Janem Nerudou, Františkem Kvapilem.
• od roku 1893 člen městské rady. V letech 1895 až 1929 po osm volebních období starosta Hradce Králové. Díky jeho koncepci přestavby a rozvoje získalo město označení Salon republiky.
Profil sochaře:
Prof. Stanislav Hanzík, akademický sochař
• vystudoval reálné gymnázium v Mostě a Akademii výtvarných umění v Praze.
• 1963 až 1990 profesor sochařství na AVU.
• 1996 až 2000 profesor katedry výtvarné tvorby na Pedagogické fakultě Ostravské univerzity.
• Ceny: 1961 Paříž, 1962 Praha, 1988 zasloužilý umělec, 1999 Londýn.
Jak to vidí Oldřich Vlasák
zoom_in
Hradec Králové se po letech příprav dočkal sochy význačného starosty města Františka Ulricha. Pomník od sochaře Stanislava Hanzíka, člena Spolku výtvarných umělců Mánes, byl umístěn na náměstí Svobody. Slavnostního odhalení 8. listopadu 2010 jsem se zhostil společně s dalšími bývalými primátory města Martinem Dvořákem a Otakarem Divíškem.. Na tomto místě se sluší připomenout, že JUDr. František Ulrich se narodil 6. února 1859 v Hradci Králové a zemřel 18. května 1939 v Rokycanech.
Právem patřil a stále patří k nejvýznamnějším osobnostem novodobých dějin města Hradce Králové. Neskutečných 34 let byl jeho starostou (v čele radnice stál v letech 1895 až 1929) a výrazně se zasloužil o moderní přestavbu a rozvoj města v první třetině 20. století, což Hradci Králové vyneslo přezdívku „Salon republiky“.
Je potřeba si uvědomit, že tehdejší představitel radnice neměl vůbec lehkou úlohu. Bylo to v období, kdy město získalo pevnostní hradby do svého majetku, následně došlo k jejich bourání, začalo se s regulací toku Orlice a Labe, město získalo železniční uzel, čímž došlo k velkému rozvoji železničního a samozřejmě také silničního spojení. Manažerské schopnosti starosty Ulrycha se zvláště projevily v tom, že se dokázal obklopit nejen výbornými inženýry, ale i architekty, jakými byli Josef Gočár, Jan Kotěra či Václav Reichl. V té době se také začal připravovat urbanistický plán města, který následně dokončil Josef Gočár. Architekt, který vlastně naformuloval vizi města až do současnosti. Starosta Ulrich si tedy právem zaslouží pomník, který mu Hradečáci po léta dlužili.
Na počátku mého posledního funkčního období (2002 – 2004) jsme měli vytyčen jako jeden z cílů vybudovat sochu právě tomuto nejznámějšímu starostovi města Hradce Králové -Františku Ulrichovi.
Snažili jsme se nejen o výběr lokality, kde by měla být socha umístěna, ale věnovali jsme i velkou péči výběru pomníku. Chtěli jsme tím dát občanům na vědomí, že se jedná o skutečně významný čin. Proto jsme vybrali deset nejznámějších pedagogů, sochařů a lidí z umělecké sféry z oblasti sochařství, včetně několika významných osobností i z Hradce Králové. Oslovili jsme například i tehdejšího královéhradeckého biskupa Msgr. Dominika Duku. Tato komise pak v soutěži, která byla vypsána v roce 2002, vybrala naprostou většinou hlasů návrh mladého sochaře Pavla Doskočila. František Ulrych měl sedět za pracovním stolem, umístěným na několikametrovém pylonu v centrální části Ulrichova náměstí před vstupem do budovy Policie. V původním záměru byla na náměstí vytipována tři místa, ze kterých by se dalekohledy dala tato socha přiblížit. Proti nápadu se tehdy ostře ohradili památkáři.
close
zoom_in
Tvrdili, že pomník by narušil architektonicky ucelený prostor náměstí. Domnívám se, že bylo chybou v tomto zadání nadále nepokračovat. Nemělo dojít k odmítnutí tohoto návrhu, mělo se dále jednat. Památník se mohl ve spolupráci se sochařem upravit a koneckonců tam mohl stát třeba i bez těch „kontroverzních“ dalekohledů. Chybělo trochu více velkorysosti a odvahy.Nápad postavit Ulrichovi pomník oživila radnice zhruba před rokem a půl, zpracování sochy i výběr místa pak zadala sochaři Stanislavu Hanzíkovi.
Co se týká umístění sochy, zastávám názor, že nejvhodnějším místem bylo právě Ulrichovo náměstí. Chápu ale, že mnozí z nás mohou k tomu místu mít historicky spoustu výhrad. Toto náměstí bylo poznamenáno památníkem komunistického vůdce Klementa Gottwalda a také pokrytí celé plochy žulovými deskami nebylo příliš šťastné…
Jsem přesvědčen o tom, že umístění sochy v centrální části Ulrichova náměstí před budovou tehdejších Českých drah, dnes Policie ČR, by bylo naprosto adekvátní. V prostoru, kde byl dříve Gottwaldův pomník, mohl být zrealizován obdobný vodotrysk jako je na druhé straně náměstí. Bylo by to velice důstojné místo pro sochu Františka Ulricha. Navíc se celá rekonstrukce Ulrichova náměstí mohla spojit s vybudováním podzemního parkoviště pod celým náměstím, což by jistě městu v řešení problematiky parkování pomohlo.
Památník Františka Ulricha dnes tedy již stojí na náměstí Svobody a má dvě části. Figurální část představuje sedícího Ulricha, druhou je artefakt se slunečními hodinami. Autorem pomníku Františka Ulricha je již dříve zmíněný sochař Stanislav Hanzík. Podle jednoho návrhu měl stát před budovou univerzity, na místě, kde dříve stál komunistický symbol – socha Lenina. Kvůli slunečním hodinám na regulačním plánu se radní rozhodli sochu přesunout na druhou stranu k pěší zóně. Prostor, kde dříve stával Lenin, totiž stíní vysoké stromy.
To, že je socha kombinována se slunečními hodinami, mě překvapilo. Aby však byly funkční a stromy hodiny nestínily, socha musela být zasazena mimo osu náměstí…
close
zoom_in
Avšak jinak mně osobně její umístění nevadí, stejně tak i její materiálové provedení a zpodobnění Františka Ulricha. Jedná se jistě o kvalitní kámen, vzácný tmavý šumavský diorit, a s námitkami týkajícími se bílé žíly, která prochází přes obličej starosty a podle někoho může na první pohled toto dílo znehodnocovat, nesouhlasím. Nad tyto detaily je potřeba se povýšit, dívejme se na sochu jako na celek. Socha se mi líbí a myslím si, že je dobře, že František Ulrich konečně v Hradci Králové má svůj památník.Jak jsem se již zmínil, celý proces výběru i umístění sochy tehdy probíhal velmi dlouho. Byla vytvořena komise na zbudování pomníku Františka Ulricha, ve které zasedali zastupitelé města, další osobnosti a představitelé města. Založili jsme také za tímto účelem nadační fond a řada lidí do tohoto nadačního fondu přispělo svými financemi. Podle mne bylo velkou chybou, a v tom spatřuji i svůj neúspěch, že jsme v této době nedotáhli zhotovení památníku do konce. Bohužel v tom sehrála svoji roli i politická vůle. Jednotné zastupitelstvo se rozpadlo v partikulární zájmy jednotlivých stran a hnutí, podporované různými občanskými skupinami v Hradci Králové, a při konečném rozhodování o realizaci neměl záměr podporu. Nyní se již tak široký přístup nevolil. Jak je vidět, splnění závazku se může leckdy zrodit i bez většího přispění diskuse s veřejností. Jinými slovy, cíle bylo dosaženo, ale logicky díky tomuto zkrácenému procesu jsme nenalezli úplnou shodu s některými obyvateli královského věnného města.
Musím také reagovat na názory, že se ztratily peníze, které občané věnovali na stavbu památníku. Není to pravda. Nadační fond musel finančně vypořádat veškeré návrhy z tehdejší soutěže. Část prostředků byla využita i nyní na zhotovení díla, které stálo dva miliony korun. Vše proběhlo pod kontrolou auditu, který potvrdil, že vložené prostředky nebyly zneužity.
Projekt je dokončen a jenom čas ukáže, jestli se po nějaké době a diskusi nevrátíme zpátky k tomu, že by socha tohoto velikána Hradce Králové mohla být umístěna na Ulrichově náměstí - což by mělo samozřejmě svoji logiku .Vnímám, že i většina Hradečáků by raději viděla Ulricha stát na jeho náměstí – v centru moderního Hradce Králové, o který se tolik zasloužil.
Rozhodně se však nepřikláním k hlasům, které tvrdí, že by tomu tak mělo být proto, aby památník nenarušoval symbiózu soch umístěných na nábřeží ze Sochařského sympozia v Hořicích. Naopak, v tomto srovnání je možné posoudit různé sochařské metody a jejich pojetí. Ulrichova socha sympozium rozhodně nenaruší a byla by veliká chyba, kdyby někdo tímto směrem uvažoval a rozpoutával v této souvislosti nemístné emoce. S tím by jistě nesouhlasil ani nejvýznamnější starosta Hradce Králové JUDr. František Ulrich.
Ing. Oldřich Vlasák,
bývalý primátor, současný zastupitel města
