Narodil se v roce 1859 v Hradci Králové v domě U Špuláků na Velkém náměstí jako syn ředitele hradecké nižší reálky. Vystudoval práva, kromě své profese advokáta, právníka a politika byl i básníkem, redigoval např. s básníkem Františkem Kvapilem almanach Máj, přispíval do časopisu Lumír, spolupracoval s Janem Nerudou na publikaci Národ sobě ve prospěch stavby Národního divadla.

V roce 1889 se stal členem městského zastupitelstva jako člen Národní strany svobodomyslné. Stál v opozici proti konzervativnímu starostovi Hynku Lhotskému. Po 1. sv. válce kandidoval za stranu Národně demokratickou. Od roku 1891 byl (až do jeho rozpuštění v roce 1913) poslancem Českého sněmu, kde hájil zájmy polabských měst, Hradce Králové, Jaroměře a Josefova.

Členem městské rady se stal v roce 1893. Spolupracoval s náměstkem tehdejšího starosty, vynikajícím, organizátorem a tzv. „osvoboditelem města od pout hradebních“, Janem Ladislavem Pospíšilem, který se zasloužil o odkoupení pozemků a práv vojenské pevnosti na město. Pospíšil zemřel ve chvíli, kdy zastupitelstvu oznamoval úspěšné zakončení jednání s monarchií. Mladý Ulrich nad jeho hrobem prohlásil: „Kéž městu našemu povstane brzy nový Pospíšil, který by k jeho prospěchu dokonal, co on započal!“

Od zvolení do městské rady (1893) byl referentem pro otázky stavební a školské, zajímal se především o školství průmyslové, o dopravní spojení města s okolím, usiloval o zřízení železničního ředitelství, o výstavbu letiště atd. V roce 1890 se stal členem okresního zastupitelstva (do roku 1914), kde měl v působnosti referát finanční a personální. V letech 1919-1924 byl členem okresní správní komise, zabýval se splavněním Labe, problematikou zdravotnictví atd.

Starostou byl František Ulrich zvolen v únoru 1895 - jako šestatřicetiletý - a zůstal jím po osm volebních období.

Názor tehdejší veřejnosti na Fr. Ulricha

„V čelo města se staví mladý, nadšený, obětavý básník a právník Dr. František Ulrich a cílevědomě a pevně vytváří nový moderní Hradec. Jest štěstím pro město, že našlo svého Ulricha. Hradec byl Ulrichovi velikou a jedinou láskou po celý život, rozvoji města se věnoval cele a Hradečtí nikdy nebudou moci bati dost vděčni svému velikému starostovi – ten Hradec, který se v nejstarších listinách zve Hradcem nad Labem a později Hradcem českých královen, měl by se jmenovati Hradcem Ulrichovým.“ To něm napsal v roce 1932 jeho následovním na místě starosty, podnikatel J. B. Pilnáček.

Starosta Ulrich se rozhodl nekandidovat již v obecních volbách 1927 a do roku 1929 vládl proto, že kvůli 2 povolebním námitkám probíhal zdlouhavý proces uznání jejich právoplatnosti, a tak zasedalo staré zastupitelstvo, rada i starosta.

František Ulrich – architekt budoucnosti města

Ulrichovou přední zásluhou bylo pokračování v plánech J. L. Pospíšila, jehož vizí byl stavební rozvoj Hradce Králové. Ulrich na podporu zásad regulačních plánů zřídil Technickou kancelář města s vynikajícími odborníky, ing. Zámečníkem a ing. Souhradou, tvůrci prvních regulačních plánů města. Tento zásadový tým si zval ke spolupráci přední české speciality, např. arch. Zákrese, dr. Wirtha, prof. Kuglera. Ulrich v roce 1909 dospěl k názoru, že dosavadní regulační plán nestačí - nový proto zpracovali architekti Liska a Rejchl a konečně ve dvacátých letech prof. Josef Gočár.

Když v roce 1896 mladý starosta města Hradce Králové a poslanec rakouského parlamentu JUDr. František Ulrich navázal styk se školou nové architektury Otto Wagnera ve Vídni, jmenovitě s jeho žáky Hubertem Gessnerem a Otokarem Bémem, učinil tak především ze dvou důvodů. Moderní architektura se v jeho vizi nově utvářeného města měla stát jeho novou tváří i znovu nabytou identitou. Druhým důvodem – více prozaickým – byla inspirace pro privátní stavebníky. Jak se o mnoho let později ukázalo, sázka radnice na roli podporovatele moderní architektury se bohatě vyplatila.

Trvalo však téměř jedno desetiletí, než kvalitní architektura budovaná obcí nalezla mezi movitějšími stavebníky širší odezvu. Paradoxně jako první zareagoval příslušník nejstarší generace královéhradeckých projektantů, zednický mistr Václav Rejchl starší. V roce 1905 si v jeho kanceláři objednal projekt honosného rodinného sídla MUDr. Otakar Klumpar, lékař, dlouholetý městský hygienik, spoluautor regulačního plánu Hradce Králové z roku 1909 a stavební podnikatel. Ač se většina Rejchlovy tvorby odehrávala ve znamení dobových historismů solidní, leč průměrné kvality, s určitou nadsázkou jej můžeme přirovnat k těm, kteří „v letech, v nichž se většina pracovníků ohlíží již po vhodném místě odpočinku, rozepnuli teprve a pojednou a skoro neočekávaně svá křídla k novému a vysokému vzletu“. Rejchlovým neočekávaným vzletem byla právě Klumparova

Ulrich usiloval o splavnění Labe z Jaroměře až do Mělníku, prosadil regulaci Labe i Orlice - k utlumení každoročních jarních záplav a zasloužil se o rozsáhlou výstavbu veřejných budov. K tomu povolal do Hradce Králové přední české architekty, Jana Kotěru (Grandhotel, Okresní dům, Muzeum, Pražský most ad.), který přivedl Josefa Gočára. K nim se přidali další výjimeční tvůrci, Liska, Novotný, Fňouk, Reichů a další. Za starosty Ulricha bylo vybudováno např. Masarykovo náměstí, školské stavby na náměstí Svobody, Gymnázium J.K. Tyla, dnešní Magistrát města, Ulrichovo náměstí s tehdejším Ředitelstvím státních drah, Sbor kněze Ambrože, Palace garáže, Krajský soud i Hlavní železniční nádraží, nové zdravotní a školské budovy na Pospíšilově třídě či dnešní Fakultní nemocnice. Velký vliv uplatnil při zřízení královéhradeckého letiště, které bylo koncipováno jako součást letecké linky Moskva – Paříž, současně se Hradec Králové stal sídlem leteckého pluku. Královéhradecké Autodráhy, provozovatel městské dopravy, byly největším podnikem svého druhu v celém Československu.

František Ulrich – průmyslový rozvoj města

Ulrich předvídal význam Hradce Králové a zvýrazňoval jeho roli jako vysoce kvalitního regionálního centra, trvale se snažil získávat pro město sídla úřadů, institucí, škol a průmyslových podniků, včetně vojenských velitelství, vojenské justice a orgánů církevních. Zasadil se např. o Městský ústav pro výrobu mléka pro děti, první komunální podnik v českých zemích.

Za Ulricha se vedle někdejších známých továren Petrof, Kuklenské strojírny, Mýdlo Pilňáček město rozrostlo o nový moderní průmysl, vznikla Fotochema, Sklářský ústav, čokoládovna Jitřenka, Plynárna v Kuklenách, byla zavedena elektřina na staré město. Ulrich byl činný i v oblasti finančnictví, ve Spořitelně královéhradecké, v První české vzájemné pojišťovně, byl členem správní rady Anglonbanky a ředitelem Zemské banky Království českého v Hradci Králové: Řada nových finančních institucí za jeho doby vznikla.

František Ulrich – duchovní rozvoj města

Rozvoj duchovního života Hradce Králové měl pro Ulricha význam zásadní, sám byl člověkem nesmírně kulturně vzdělaným, tvůrčím, a proto se zasadil o zřízení řady škol, především odborných, obchodních, mistrovských i rolnických, jednal i odborné textilní škole, inicioval výstavbu nového gymnázia, byl organizátorem slavné Hospodářské výstavy v roce 1894, byl členem mnoha kulturních spolků, byl u zrodu první profesionální divadelní společnosti „Divadla sdružených měst českého východu“, položil základy městské veřejné knihovny péči věnoval královéhradeckému muzeu a výstavbě jeho budovy, byl předsedou muzejního odboru.

V Ulrichově Hradci se rozvíjel bohatý umělecký život, hudební, výtvarný i literární. Působila tu Sokolská filharmonie, mnoho pěveckých sborů, město poskytovalo příspěvky na různé koncerty. V roce 1912 přispěl Ulrich ke zřízení prvního „kamenného“ českého biografu v sále tzv. Palmovky dnešního hotelu Grand. Byl jednatelem spolku Beseda, jemuž prosadil značné snížení nájemného v tzv. obecním domě. K fenoménům sportovního Hradce patřila cyklistika, turistika, lední hokej i krasobruslení, Ulrich např. významně pomáhal pořádání mistrovství Československé republiky v krasobruslení, založil i Putovní cenu města pro přeborníky Krkonošské lyžařské župy, hradecký Sokol s Ulrichovou pomocí postavil novou Sokolovnu.

František Ulrich – zakladatel Salónu republiky!

Kolem roku 1890 měl Hradec Králové cca osm tisíc obyvatel, včetně vojenské posádky. V roce 1990 už to bylo 22 000 obyvatel a k roku 1930 se město zvětšilo na 46 000 obyvatel. – Gočárův plán, Ulrichem inspirovaný, počítal i s koncepcí ucelených urbanistických souborů (např. Labská kotlina). Jejich dokonalá myšlenka druhého městského okruhu byla realizována až po 2. světové válce. Právě za působení dr. Ulricha ve funkci starosty získal Hradec Králové přídomek Salón republiky.

Ulrich se přičinil o sjednocení Hradce Králové, o zapojení přilehlých obcí, Kuklen, Malšovic. Slezského předměstí, Svobodných dvorů, Třebše, Věkoš a dalších do Velkého Hradce. Ale dosáhnout toho se mu nepodařilo, v roce 1942 „zařídila“ vznik Velkého Hradce německá okupační správa - okamžitým administrativním krokem.

František Ulrich - politik

František Ulrich jako příslušník národně demokratické strany byl po celých osm volebních období volen zástupci všech politických stran. Z roku 1924 se dochoval leták, v němž jeho političtí odpůrci museli konstatovat, že „v Hradci je to lepší než v Praze, neb všechny strany volily jednoho starostu, a to v jednosvorné snaze pracovat pro blaho města, vlasti a státu, bez revoluce a bez rozvratu“!

Ulrich celý svůj život zasvětil touze po vytvoření moderního Hradce Králové, sjednoceného o sousední obce, o povznesení města na významnou východočeskou metropoli. Ulrich samozřejmě nebyl ušetřen dramatických zápasů s těmi, kteří svou účast v „komunální“ politice spojovali s osobními ambicemi a osobním prospěchem.

„Průkopnictví dr. Ulricha naráželo na překážky a odpor maloměstské mentality. Ulrich si však dovedl vyhledávat spolupracovníky nevšedních kvalit, jejichž díla předcházela dobu a o jejichž nesporné kvalitě a ceně byl přesvědčen. I po jeho odchodu z radnice se počítalo s jeho názory a především s jeho vlivem, který zdaleka přesahoval Hradec Králové a jeho okolí“.

Rok architektury a František Ulrich

Město Hradec Králové má z hlediska české moderní architektury a urbanismu výjimečné postavení. Nejméně třikrát bylo ohniskem progresivní tvorby. Poprvé tomu bylo na samém počátku dvacátého století, když osvícený starosta František Ulrich tehdy zaměstnal mladého architekta Jana Kotěru. Podruhé se do dějin naší stavební kultury zapsal ve dvacátých letech, když tentýž starosta získal pro systematickou spolupráci s městem Josefa Gočára.

Architekt městu nedal jen vynikající regulační plán, díky němuž je dodnes městem s nejlepšími podmínkami pro život, nýbrž i početný soubor vysoce hodnotných staveb. Do třetice se Hradec Králové dostal na výsluní v roce 1947, kdy na mezinárodní výstavě bydlení v Paříži představil svou rozvojovou koncepci, navrženou Gočárovými žáky, architekty Josefem Havlíčkem a Františkem Bartošem.

Začátkem 21. století dává Hradec Králové příležitost soudobé architektuře. Za zmínku stojí soubor staveb v areálu Fakultní nemocnice, kde architekti Michal Juha a Jan Topinka realizovali vynikající interní kliniku, organicky tvarované výukové centrum Lékařské Fakulty a pavilon urgentních příjmů. V současné době je bezesporu nejvýznamnější a také nejdiskutovanější stavbou nová budova Studijní a vědecké knihovny, která vzešla z odborné soutěže, kam se přihlásilo více než 50 autorských týmu. Realizovaná stavba byla v roce 2009 oceněna titulem Stavba roku.

Zdroje: Mgr. Alexandr Gregar, srpen 2006 pro HDK

Použitá literatura: Karel Hermin, Ulrichův Hradec Králové,1933/
Petr Zeman a kol. Radnice v Hradci Králové, Nadace historika, 1998/
Vladimír Škaloud, Starosta Hradce Králové František Ulrich, Gaudeamus 1998/
kol. autorů, Hradec Králové a okolí, Nakladatelství Service des pays Praha-Berlin-Basilej, 1932, Čeští architekti.