V tomto díle však popíšeme již čtvrtou dekádu místního uměleckého školství.

Devatenáct set osmdesát tři

Zemi mlékem a strdím oplývající stále vládne Gustáv Husák a blýská se nejen nad Tatrou. V lednu si v Praze dávají dostaveníčko vůdci Varšavské smlouvy, StB likviduje rockovou scénu a v rámci akce „Vír" i řeholní řády.

Na našem území se rozmisťují sovětské rakety operačně taktického účelu, neb zemský ráj to na pohled je třeba bránit před zlými Američany. Ti naopak adorují Michaela Jacksona za jeho hit roku „Billie Jean", spolu s celým světem tleskají Lechu Walesovi k udělení Nobelovy ceny míru a oplakávají skonavšího Tenesseeho Williamse.

U nás zase roníme slzy pro zemřelého geniálního skladatele Zdeňka Lišku a těžce onemocnělého Václava Havla. Navenek se však radujeme: top 10 tuzemských singlů okupuje hned třikrát rozjásaná Zagorka, „Promovaní inženýři" a na samotném vrcholu (jak jinak) Michal David, který „chce žít nonstop".

Tato zvláštní schizofrenie je v třiaosmdesátém všudypřítomná, i samotná Luna otevírá rok v Blížencích. Také náš příběh se od této chvíle odvíjí dvojmo, škola se rozdělila na dvě samostatná zařízení a nic už nebude jako dřív.

Ten dělá to a ten zas tohle

LŠU Maxima Gorkého má po dvou letech již celou budovu základní školy pro sebe. V rámci rodičovských brigád přestavuje kotelnu a sklepní prostory na ateliér výtvarného oboru, leč nezahálí ani v patrech.

Jindřiška Steinerová zakládá komorní orchestr Juventus Gradecensis a nový ředitel školy PaeDr. František Picek je ansámblům nakloněn jakbysmet. Pozornost zaměřuje zejména na Velký dechový orchestr, JH big band a mažoretky. Jejich pozvání do Norska si vyžaduje nové kostýmy, odteď budou vystupovat v modrém a od devětaosmdesátého roku také s hůlkami.

Děvčata sbírají vavříny u nás i v zahraničí a v roce 1992 se členka hradeckého souboru mažoretek Jana Brandejsová stává  v rámci Kmochova Kolína dokonce „Miss mažoretkou". Ale to už je ředitelkou školy právě zakladatelka seskupení, Marie Vintrová, a LŠU je spolu s celou ulicí přejmenována.

Líheň mladých talentů s aktuálním stavem 63 učitelů a 1752 žáků budiž tedy od nynějška zvána „Habrmanova".

Jako na drátku
i u sousedů

Expanduje i sesterská LŠU Na Střezině: pořizuje hrnčířský kruh, elektrickou pec a fotoateliér. Naopak se loučí dlouholetý ředitel Vladimír Kubišta a jeho místo zaujímá Věra Portyková.

Záhy je na škole nově zřízen literárně-dramatický obor pod vedením Josefa Tejkla, který současně působí i na LŠU Gorkého. Kruh se tedy uzavírá, soudržnost obou „lidušek" je nepřehlédnutelná a stejně tak i jejich výsledky.

Samet a nové možnosti

Hektický přelom 80. a 90. let na úspěšném chodu obou uměleckých vzdělávacích subjektů základního stupně v Hradci Králové překvapivě nezmění téměř nic. Nic než jejich status, což je ovšem změna zásadní.

V roce 1990 jsou totiž novelou školského zákona LŠU jednak přejmenovány na Základní umělecké školy, ale především zařazeny do soustavy základních a středních škol, zajišťujících odbornou přípravu pro studium na vysokých uměleckých školách.

To skýtá nyní již téměř armádě učitelů mnoho nových příležitostí… Pokračování příště.   (šev)