LUKÁŠ GILÁNYI

Laxus, pomoc pro uživatele drog
Moc školních srazů za sebou nemám. Možná tak tři nebo čtyři, které se většinou odehrály krátce po ukončení školy. Později už jsme se moc nesetkávali, nebo o tom alespoň nevím. S některými bývalými spolužáky v kontaktu jsem, ale jinak bohužel nevím, kde je komu konec a zda někdo srazy tříd, do kterých jsem chodil, vůbec svolává.

TOMÁŠ VYMETÁLEK

architekt
Srazy mám rád a jezdím na ně pravidelně. Na ty z gymnázia chodí také náš pan profesor fyziky, který nás vždycky baví tím, že donese svůj podrobně vedený deníček a čte z něj kdo a kdy měl jakou známku z písemky či u tabule a co kdo nevěděl. Válíme se u toho smíchy, zvláště ti, co se živí technickými obory, když jsou čteny jejich tehdejší známky.

EMA HUBÁČKOVÁ

operní pěvkyně

Scházíme se pravidelně 
pouze se spolužáky z gymnázia. Často se nesejdeme úplně všichni, a to s týká i mne, nicméně tradice je to každoroční. Když už se na sraz dostanu, jsem opravdu ráda. Každé takové setkání mě 
vrátí zpět do toho období 
bezstarostnosti a spousty legrace, což je nesmírně příjemné.

JIŘÍ VLČEK

exšéf bývalého Okresního úřadu
Na srazy absolventů, které jsou v mém případě na Moravě a na Slovensku jezdím a rád se setkávám se spolužáky. Oceňuji tím i náročnou práci organizátorů. Poslední – slavostnější – 60 let po maturitě se konal v Brně. Sešlo se nás devět starců a čtyři dámy. Dobu, kdy se povídalo o nemocech jsem raději vyplnil surfováním po internetu.