Modročervený prapor se žlutým sluncem uprostřed od té doby na hradecké radnici vlaje každý rok. Krátká pauza nastala pouze v letech 1999 až 2002.

Krajské město už ale dnes není zdaleka jediné, které se k symbolickému gestu připojuje. Přesto je na Hradecku podpora Tibetu stále poměrně vlažná v porovnání s jinými částmi republiky.

Žádný komunismus

Oficiálně se přidalo pouze osm obcí či měst na celém Hradecku. Vlajku vystaví také dvě školy. Na stožár před obecní úřad vyvěsí barevný prapor například Nepolisy. „Na zastupitelstvu jsme návrh jednomyslně schválili, připojujeme se už podruhé. U nás nepanuje žádný socialismus ani komunismus, proč se tedy nepřipojit a veřejně nepodpořit dobrou věc," říká starosta obce Dušan Šust.

Kromě Nepolis solidaritu vyjádří Skřivany, už potřetí se zapojí Černilov, který na chodbě před místní knihovnou chystá také malou informační výstavu o akci. Prapor nebude chybět v Habřině, ve Světí stejně jako loni pověsí papírovou vlajku na místní vývěsku a další na webové stránky. Připojení ke kampani schválila také rada města v Novém Bydžově, kde vlajka visí pravidelně už od roku 2002. Na Čínskou lidovou republikou okupované Tibeťany vzpomenou i Všestary.

Na práva Tibeťanů upozorní v úterý školy i program v kině

Hradecko - Vlajka bude v úterý vlát také před Biskupským gymnáziem Bohuslava Balbína a Gymnáziem Boženy Němcové. „Děláme to tak už roky. Připojujeme se k akci, abychom podpořili práva Tibeťanů na jejich území. Téma probíráme i na hodinách občanky," říká ředitel „Boženy" Jan Štěrba.

Tibetský večer plánuje i hradecké kino Bio Central, kde se budou zítra od 16 hodin zapalovat svíčky a o dvě hodiny později promítat snímek Goodbye Tibet.

10. března 1959 zemřelo více než
80 tisíc Tibeťanů

Čínská komunistická armáda zcela obsadila Tibet v letech 1951 – 1952. Povstání, které vypuklo ve Lhase 10. března 1959 však čínská armáda utopila v krvi a životem je zaplatilo více jak 80 000 Tibeťanů. Přes milion Tibeťanů zemřelo v následujících letech ve vězeních, pracovních táborech nebo v důsledku hladomoru a desetitisíce obyvatel této země zamířily do exilu a to včetně duchovního vůdce země Dalajlámy. Komunistická Čína nese mezinárodní protest nelibě. Samotná tibetská vlajka je v Číně zakázána a trestáno je i pouhé její vlastnictví, natož veřejné vyvěšení.

Nejde o provokaci

Na porušování lidských práv bude po celý den upozorňovat  hradecký magistrát. „Vyvěšování vlajky pro Tibet se v Hradci Králové stalo tradicí, kterou se naše město hlásí k principům demokracie a práva národů na sebeurčení, které v poslední době nejenom ve vzdálených oblastech nabývá na důrazu. Nevnímáme to jako provokaci, ale bereme to jako potvrzení demokratických principů v co nejméně rozděleném světě," vysvětluje primátor města Zdeněk Fink.

Krajský úřad stejně jako loni vlajku nevyvěsí. „Návrh na připojení se k akci Vlajka pro Tibet, který jsem předložil na  zastupitelstvu kraje, nezískal potřebnou podporu," zdůvodňuje zastupitel Vladimír Derner. Ten spolu s dalšími opozičními politiky vyvěsí vlajku na Pivovarském náměstí zítra v deset hodin na vlastní pěst.

Mezinárodní akce nenašla podporu ani například ve Smiřicích. „Vlajku vyvěšovat nebudeme. Nevyvěšovali jsme ji ani v uplynulých letech," tvrdí starosta Luboš Tuzar. Podobně jsou na tom i Nechanice, kde podle starosty Jiřího Pechara prapor nevlál snad nikdy. „Můj osobní názor je, že je to u řady našich politiků pokrytectví. 10. března jednání Číny odsoudí a pak s ní zase budou vesele obchodovat."

Tibetský umělec: Kdybych se vrátil, stejně by mě uvěznili

Pardubice - Pracuje v Tibetském institutu hereckého umění v Indii, který se snaží zachovat a ukazovat tibetskou kulturu. Jeho rodiče opustili Tibet v 50. letech a on sám se do něj nikdy nepodíval. Ani nemůže. „Musel bych asi mávat čínskou vlajkou a stejně by mě tam uvěznili, nebo bych v noci beze stopy zmizel," říká Tenzin Tsedup, který v pátek vystoupil v Pardubicích. V březnu jste jeho koncerty mohli slyšet ale i na řadě dalších míst v republice.

„Desátý březen je pro mě velmi významným dnem. Je to den, kdy mnoho Tibeťanů obětovalo svůj život při obraně Dalajlámy," říká. Těší jej také solidarita, kterou jeho zemi dává najevo mnoho lidí u nás.

„Pro mě, stejně jako pro mnoho mých přátel, je vyvěšení tibetské vlajky něco, co velmi oceňujeme. Nemáme těm, kdo se takto za nás staví, co dát oplátkou.  Bereme to jako opravdovou podporu. V České republice byli lidé za komunismu v podobné situaci a jsem velice rád, že na to nezapomínají a podporují Tibet. Pamatujeme i na prezidenta Václava Havla, který byl blízkým Dalajlámovým přítelem," vzpomíná Tenzin Tsedup.

Sám k věci zaujímá střízlivý a konstruktivní přístup. „Tibeťané se už padesát let snaží jít cestou nenásilí. Přitom neprosazujeme za každou cenu oddělení od Číny. Je už zkrátka nemožné všechny Číňany dostat z Tibetu pryč. Věříme ale, že můžeme žít dohromady, jak nás učí Dalajláma a jít společnou cestou. Tibet i Čína mají velkou a bohatou historii a můžeme stavět spolupráci na společných vlastnostech a nejlepších dovednostech obou národů," konstatuje Tsedup.