„Některé příběhy jsou radostné, mnohdy jsou to ale bolavá témata, kdy i mně, jako autorovi, trvalo třeba dva dny, než jsem je dokázala vstřebat. A některé příběhy jsou opravdu silnou motivací, kdy si člověk uvědomí, jaké řeší mnohdy hlouposti," popisuje dokument autorka medailonů Dita Kocmanová.
„Na natáčení jsem tajně kývl rovnou po prvním telefonátu a manželce jsem to doma už jen oznámil," vzpomíná s úsměvem Zdeněk Švec, ředitel hradecké mateřské školy a zároveň hlavní aktér jedné z reportáží.
„Jsem moc rád, že jsme se projektu mohli zúčastnit, protože je to dokument, který mapuje životy úplně běžných lidí. Na nabídku bych určitě kývl znovu," neskrývá spokojenost Švec.
Natočený materiál v kulisách krajského města zavede diváky do rodiny, která má dítě s cukrovkou, k postaršímu manželskému páru, který svůj volný čas věnuje pomoci druhým nebo například do rodiny, jež vychovává syna – klavírního virtuosa.
„Vytipovávali jsme rodiny různého charakteru. V dokumentu se tak objeví sociální problematika, ale i rodiny, které žijí sportem nebo uměním," vysvětluje Marek Šimůnek z odboru sociálních věcí.
Výsledek mohli lidé zhlédnout na pondělním promítání v kině Bio Central. V dohledné době radnice připravuje DVD s reportážemi, videa budou umístěna i na webových stránkách města, kde se dají volně shlédnout medailonky z loňského dokumentu.
„Skutečně si velmi ceníme toho, že nás rodiny nechaly nahlédnout do svého soukromí. Moc rádi bychom natočili i třetí díl Jak se žije rodinám v Hradci," dodává Šimůnek.
Z natáčení jsme měli obavy, říká česko–americká rodina
Americký zpěvák a saxofonista David Wiljo Kangas nalezl svůj domov v Hradci. S manželkou Denisou, která je rodilá Hradečačka, na město nedají dopustit. A to i přesto, že David vystupuje po celé Evropě a bydlení jinde by se tak nabízelo. Kangasovi jsou jednou z deseti rodin, která nechala kameru nahlédnout do svého soukromí.
Jak prožívala Denisa Kangasová natáčení?
Musím přiznat, že to bylo velice příjemné. Vládla skvělá atmosféra, všechny nás to moc bavilo.
Jak dlouho natáčení trvalo?
Sešli jsme se na jedno odpoledne a zvládli jsme to poměrně rychle.
Měla jste z dokumentu obavy nebo jste na něj kývla rovnou?
Trošku obav tam bylo. Dopředu jsme vlastně vůbec nevěděli, co nás čeká. Navíc to byla i trochu invaze do soukromí.
Jste z výsledku spokojená?
Velmi. A nejen já, ale celá rodina. Líbí se nám, jak dopadl náš medailonek, ale jsme nadšeni i z celého dokumentu.
