„Chceme poukázat na krásu českých Vánoc a odmítnout jejich komercionalizaci a amerikanizaci v podobě symbolu Santy Clause,“ říká studentka Jana Kodysová, spoluorganizátorka petiční akce. Kdo chce, může svůj podpis připojit na webu www.zachrantejeziska.cz.

V Hradci se organizátoři převlékli do kostýmů sněhuláků. „Tento pátek se takto lidem představíme v Pardubicích a Náchodě. Na Hradecku budeme petici propagovat také v Třebechovicích pod Orebem,“ uvedla Kodysová. Podle autorů podpisové akce se Vánoce zbytečně stávají svátkem stresu a depresí. Adventní čas se podle nich každoročně mění v soutěž o nejnaklizenější byt, nejhezčí cukroví a nejdražší dárky na dluh.

Kde budou zachraňovat Ježíška
Pardubice: pátek 11. 12. od 11 hodin na Pernštýnském náměstí
Náchod: pátek 11. 12. od 15 hodin na Masarykově náměstí
Třebechovice p. O.: neděle 13. 12. od 15 hodin na Masarykově náměstí

Předvánoční "boj" v obchodech začal

Davy lidí zaplavily o uplynulém víkendu nákupní centra a další obchody v krajském městě. Bronzová neděle odstartovala nákupní horečku, ze které se každoročně obchodníci radují. Shon však není zdaleka v plném proudu. Jeden z největších náporů očekávají prodejci příští víkend na stříbrnou neděli. Každoročně se nejvíce pod stromeček kupují kosmetika a parfémy, oblečení či elektronika.

V galerii najdete fotografie "pohodových" adventních nedělí v obchodních centrech.


JAK TO VIDÍ Silvie Špryňarová

Konec adventu v Čechách aneb Rychlejší vítězí

Zvláštní. Ať se zeptám koho chci na to, co pro něj znamenají Vánoce, slyším stejná slova: Jsou to svátky klidu, pohody a zároveň čas, který trávíme se svými blízkými. Ale nejsou už tohle jen naučená klišé? Advent začíná čtyři neděle před Štědrým dnem. Vychutnat si vánoční atmosféru a spokojeně se chystat na 24. prosinec však už málokdo dokáže.

Jen co se v kalendáři objeví poslední měsíc do Štědrého dne, hospodyňkám se rozsvítí červená kontrolka hlásící stav nouze. Rychle vyprat záclony, umýt okna, sepsat seznam dárků a hurá do obchodních domů. S šílenými výrazy v očích se prodrat nekonečnými frontami a ukořistit, co se dá. A přesto se do mraveniště obchodů, jejichž majitelé si mnou ruce, vracíme znovu a znovu.

Kam se vytratila ta obvyklá definice Vánoc? Scvrkla se do jediného večera, kdy se pomalu ještě se strouhankou ve vlasech a igelitovou taškou v ruce posadíme k prostřenému stolu.

JAK TO VIDÍ Zuzana Plocková

NECHCI VÝPRODEJ

V obřích obchodech už zase nastal čas výprodejů. Tentokrát předvánočních. Psali to v novinách. Zjistila jim to nějaká agentura zjišťující zjištění obchodníků, zda jdou nebo nejdou kšefty. Chudáci „řetězce“ jsou prý na tom bídně. Musejí se horem pádem zbavit zboží za každou cenu. Po svátcích by si už ani neškrtly. Zase jsem byla málo obezřetná. Zase mi unikl čas, kdy je zboží za plnou cenu. Kvalitní artikl, jehož hodnota se s ročním obdobím nemění. Takové, za které nelitujeme dát pár kaček navíc. Proč někdy zákazníka nevítají poutače: Dnes žádnou slevu nečekejte. Dnes prodáváme jenom takové věci, které budou i za deset let pěkné a budou plnit svůj účel. Dnes neprodáváme žádný šunt… Ne, nejsem snob. Naopak. Vím, že peníze jsou drahé. A věřím tomu, co říkaly naše babičky: „Nejdražší jsou levné věci. A nejsem tak bohatá, abych si levné věci mohla kupovat.“ Myslím, že se jako vždy bez sezonně zlevněných výrobků obejdu.