Velikonoce jsou pro ně nejdůležitějším církevním svátkem v roce. Slaví je s úctou podle prastarých zákonitostí psaných v kánonech. Pravoslavní je respektují jako jediní z křesťanů.

„Stejně jako katolíci dodržujeme pravidlo, že Velikonoce se mohou konat v neděli po prvním jarním úplňku. Avšak pro nás je také velmi důležitý židovský svátek Pesach,“ říká představený církve v Hradci Králové Milan Augustýn Jareš.

Vzpomínka ukřižování a znovuvzkříšení Ježíše Krista se pro pravoslavné stává svátkem pohyblivým, který se může uskutečnit až minimálně s pětidenním odstupem právě od židovského Pesachu.

Letos připadly na uplynulou neděli. Na půlnoční jitřní, jež je vrcholem církevních oslav, se ze soboty na neděli, sešlo kolem 350 věřících, především z východních států.

Bohoslužbu dlouhou dvě a půl hodiny ukončil protopop Jareš svěcením zapovězených paschálních pokrmů. „Lidé si přinášejí potraviny, které v době půstu nesměli jíst. Bývají to klobásy, maso, ale i vejce, sýr nebo víno,“ upřesnil Jareš. Košíky plné jídla si nechali posvětit věřící také v neděli při ranní liturgii. V kostele svatého Mikuláše v Jiráskových sadech v Hradci Králové se jich sešlo kolem 450.

Velikonoční pondělí pak sebou přináší spíše liturgické rozjímání a slavnostnější atmosféru. Přesto však pravoslavní dodržují některé lidové zvyky. Ty však mají kořeny hluboko v historii.

Slovanskou tradicí je kupříkladu navzájem si ťuknout vařenými vejci. „Lidé si takto dávají najevo, že se setkají i na věčnosti,“ objasnil význam zvyku Milan Augustýn Jareš.

Představený církve také objíždí příbytky věřících, kteří si ho pozvali, aby jejich obydlí vysvětil. Pravoslavní jaro vnímají jako příchod života a nový začátek. „Dávají si předsevzetí, že se chtějí zlepšit, a proto chtějí začínat i s neposkvrněným obydlím. Každoročně takto navštívím kolem třiceti rodin,“ dodal Milan Augustýn Jareš.