Když se poprvé viděla v televizních zprávách, zhrozila se. „Strašně jsem se mračila,“ říká Zuzana Jedličková. Zakaboněný výraz k ní opravdu nepasuje, dvaadvacetiletá studentka se mnohem radši směje.

Jak jste se dostala k této téměř politické funkci?
Naše hnutí nemělo vedení, fungoval v něm princip přímé demokracie. Vedení školy si stanovilo podmínku, že si ho musíme zvolit, jinak s námi nebude jednat. Ve vedení jsou tři zástupci akademických senátů a dva z pléna. Já jsem byla v plénu vždycky aktivní, zajímala jsem se, proto jsem kandidovala. A byla jsem zvolena.

Byla jste vždy angažovaná?
Vždycky jsem se hodně zajímala o školství. Jsem student, řekla bych, že je to do jisté míry moje povinnost.

Co říkají na vaši novou úlohu rodiče?
Oba jsou inženýři a vědí, že studenti byli a jsou hybná síla naší společnosti. Myslím, že jsou na mě hrdí.

Jste velmi šikovný řečník. Kde jste se to naučila?
(směje se) No, když jsem se viděla v televizi ve zprávách, bylo to otřesné. Měla jsem pocit, že vypadám hrozně naštvaně, až militantně. Jako řečník mám cvik, jsem táborová vedoucí, takže vést davy beru jako samozřejmost.

Jak vypadá váš den?
Před osmou mi naštěstí nikdo netelefonuje… Ale zpravidla mě vzbudí telefon ještě dřív než budík. Často mi volají média i lidé z vedení univerzity. Když vstanu, jedu do školy, pohybuju se mezi ní a rektorátem. Zůstávám tady až do konce programu, většinou tak do deseti večer.

Baví vás současná role?
Už se tak trochu těším, až tenhle týden skončí. Je to dřina, ve vedení je nás málo, naštěstí nám hodně pomáhá radikální pracovní skupina.
Ale určitě budu hodně a dlouho vzpomínat…

Co bude vaše hnutí podnikat po skončení protestů?
V podstatě nic, budeme pasivně vyčkávat, co pan ministr Dobeš vyvede. Pokud nebude důvod reagovat, zůstaneme v klidu, pokud ano, určitě se ozveme.

A vy osobně? Jaké máte plány po skončení studia?
Jsem trochu vlažná studentka (usmívá se), nejdřív musím zvládnout magisterské studium. Dost mě zajímají sociální problémy – ráda bych dělala například pro Červený kříž. Jsem organizační typ, taková práce by mě bavila.

Nemáte náhodou do budoucnosti politické ambice?
(směje se) To teda nemám, na to bych neměla žaludek.