Replika pravěkého člunu ujela za 17 dní 500 kilometrů navzdory větru, vlnám i čtyřicetistupňovým teplotám.
„Na začátku jsme se prali s protivětrem a až třímetrovými vlnami. Na konci nás pak sužovala čtyřicetistupňová vedra a ostrůvky, já jsem jim říkal hromady kamene, kde se nebylo před sluncem kde schovat,“ popisuje archeolog nesnáze, jimž dvacítka pádlařů spolu s kormidelníkem čelila.
Plavba z Turecka do Řecka simulovala, jak se mohli před 9 tisíci let dostat první zemědělci z Předního východu do Evropy. Dlabání pravěké kánoe trvalo partě kolem archeologa půlroku. Člun z jediného dubového kmene má úctyhodné parametry: délku 11,5 metru, váhu 2,7 tuny.
Během plavby člun nasákl mořskou vodou a na konci přibral na tři a půl tuny. „Je to co nejvěrnější replika člunu z mladší doby kamenné, který se našel v jezeře Bracciano na sever od Říma. Dokázali jsme, že byl schopný plavby po moři. Pro předchozí expedice jsme neměli dost velký strom,“ vysvětluje Radomír Tichý.
Jednalo se totiž už o čtvrtou plavbu nadšeného propagátora experimentální archeologie. „Potvrdili jsme si, že bylo možné na velkou vzdálenost přepravovat obsidián, ale i živý náklad. Plavbu nám usnadnila lehká, jasanová pádla z jedno kusu dřeva, ale i plachta, která za příznivého větru přidávala na rychlosti kilometr za hodinu,“ sdílí čerstvé zážitky Radomír Tichý.
On a jeho muži strávili pádlováním 100 hodin a dosáhli na „cestě do pravěku“ průměrné rychlosti pěti kilometrů za hodinu. Plavbu od 19. června do 12. července jistil doprovodný katamarán, připravený byl i scénář pro převrácení obří kánoe. Prostě by se odtáhla na nejbližší ostrov.
Celá cesta byla ale o šest dní odpočinku delší. Jednotlivé etapy byly naplánované mezi ostrovy v Egejském moři.
„Nejdelší úsek měl 42 kilometrů a proti větru jsme pádlovali 11 hodin. Spali jsme většinou na pláži pod hvězdami jen ve spacáku, vařili na plynovém vařiči. Polovina posádky zhubla, polovina přibrala. Bylo to dobrou prací našich kuchařů,“ směje se Radomír Tichý, kterého teorie o rozšíření prvního zemědělství z Asie do Evropy po moři napadla už na začátku devadesátých let.
Jedním z devíti nováčků v posádce byl Aleš Panáček. Jemu se nejvíc vryly do paměti dvě etapy: „Jednak ta nejdelší, kdy jsme jeli proti větru a chvílemi měli pocit, že stojíme na místě. Proti tomu pak etapa, kdy bylo bezvětří, klidná hladina a peklo slunce, to bylo opravdu utrpení, ty vlny jsem si vlastně užíval,“ zamýšlí se všestarský archeodidaktik.
Parta ale byla podle něj dobrá. „Na palubě jsme byli lidé různých charakterů a profesí. Abychom se během dlouhých hodin pádlování zabavili, tak jsme třeba zpívali, vyprávěli různé příběhy,“ usmívá se 46letý muž.
Nejmladšímu námořníkovi, který se v obří kánoi vydal na moře, bylo 22, nejstaršímu 65 let. „Někteří měli úžeh z tepla, několika lidem bylo špatně, měli i zažívací potíže právě z úžehu. Někteří z členů posádky jsou skvělí sportovci, další historici, ale všichni museli překonávat obtíže,“ chválí svoji posádku Radomír Tichý.
Nikdo ale cestu vzdát nechtěl. „Měli jsme takový pokřik. To monoxylon, svoboda nebo smrt! To monoxylon je řecky dlabaný člun a ten zbytek je heslo povstání Řeků proti turecké nadvládě v 19. století,“ vysvětluje archeolog Univerzity Hradec Králové.
Plavbu natáčel kameraman České televize a ta připravuje částečně hraný dokument. Pro něj si plavci oblékli na část cesty pravěké kostýmy. Masivní člun teď odpočívá na parkovišti u Archeoparku Všestary. Kamion ho sem z Řecka dovezl ve středu a lidé si ho budou moci prohlédnout třeba už od tohoto víkendu na dnech živé archeologie na akci Keltové a Římané.