SERIÁL: Tvůrce pražského nádraží stavěl i v Hradci

Královéhradecké vily. Stavby, okolo kterých každodenně chodíme, ale historii, současné majitele ani bližší informace většina lidí nezná. Hradecký deník chce tyto chlouby krajského města blíže představit v novém seriálu. Ten čtenáře seznámí s jejich historií i současností.

Jednou z takových staveb je i vila Bohumila Hobzka, která již téměř sto let přechází v rodině z generace na generaci. Stavba se nachází na Orlickém nábřeží nedaleko Wiplerovy vily, o které vyprávěl první díl našeho seriálu, a většinou lidí je považována za ukázkové dílo moderní architektury v Hradci Králové.

Od hlavního nádraží k Hobzkově vile

Někteří architekti se v Hradci Králové doslova jen mihli, přesto po sobě zanechali jednu výraznou stavbu. Mezi jmény Osvald Polívka, Pavel Janák nebo Hubert Spielmann figuruje i autor pražského hlavního nádraží - Josef Fanta.

Patřil ke generaci tvůrců projektujících v intencích historizující architektury, později obohacené secesními detaily. Je považován za autora poslední secesní stavby – eklektického paláce ministerstva obchodu v Praze Na Františku.

V roce 1909 si Fantu zvolil za autora své vily profesor královéhradeckého dívčího gymnázia Bohumil Hobzek, pradědeček současného majitele. Bohumil Hobzek pocházel z Kuní a stavba vlastního domu pro něj znamenala jeden z nejdůležitějších životních okamžiků, což dosvědčuje kolekce historických fotografií a pečlivě vedený stavební deník, uzavřený slovy: ,,S Bohem skončeno dne 20. července 1910.“

,,Hobzkovi byli velmi pokrokoví a moderní lidé,“ konstatovala Eva, manželka současného majitele, který si nepřál uvést své jméno.

Dva identické byty, jeden jako nájemní

Stavba na rohové parcele Orlického nábřeží probíhala v letech 1909 až 1910. Z typologického hlediska představuje současně nájemní a rodinný dům, který byl původně stavěn pro mladou rodinu se dvěma dětmi.

Vnitřní struktura vily, uspořádaná v duchu architektury přelomu 19. a 20. století, obsahuje dva identické byty po čtyřech pokojích přístupných ze samostatného schodiště. Horní byt sloužil dříve jako nájemní.

Z plánované dokumentace je zřejmé, že stavba prodělala ještě před dokončením dílčí změny. Tyto víceméně kosmetické úpravy se projevily především v typu dekorativní ornamentiky, která byla aktualizována a podstatně zjednodušena. Tvrdé geometrické linky tak nahradily hravé barokizující tvary a rovněž bylo upuštěno od náročné figurální štukové výzdoby zahradního průčelí.

Podle prvotních předpokladů byl do štítu hlavní fronty, obrácené k Orlickému nábřeží, osazen eliptický reliéf Madony s dítětem od pražského sochaře Čeňka Vosmíka. Půdorysná dispozice rozložitého domu s nezaměnitelnou vysokou stanovou střechou zůstala již beze změn.

,,Pociťujeme za tento dům odpovědnost vůči těm, kdo jej obývali před námi, i vůči našim dětem a vnoučatům, kteří zde budou po nás,“ řekla majitelova manželka Eva. V současné době ve vile žije sedm lidí. Dcera nynějších majitelů s manželem modernizují spodní byt, ve kterém byly ještě původní instalace z roku 1910.

Reprezentativní dům, jehož stavebníka dodnes připomínají monogramy „BH“ na umělecky pojednané vstupní bráně, se díky péči Hobzkových potomků stále těší pěknému vzhledu.

,,Je to krásný dům, líbí se mi secesní prvky,“ komentoval Martin Hampl, náhodný kolemjdoucí, který si vilu právě prohlížel.

TOMÁŠ TUČEK

Za využití knihy: Slavné vily Královéhradeckého kraje – Petr Ulrich a kol.
(text k vile: Jakub Potůček)