Královéhradecké vily. Stavby, okolo kterých každodenně chodíme, ale historii, současné majitele ani bližší informace většina lidí nezná. Hradecký deník chce tyto chlouby krajského města blíže představit v novém seriálu. Ten čtenáře seznámí s jejich historií i současností.

Jednou z takových staveb je i vila Antonína Holečka ve Vrchlického ulici na Pražském Předměstí, která již od svého postavení v roce 1911 nese poetické označení "Lolla".

Dílo Královédvorského architekta Valoucha

Vilu nechal postavit strojírenský expert a profesor průmyslových škol v Brně a Hradci Králové Antonín Holeček. Pro návrh svého domu vybral královédvorského stavitele Františka Valoucha.

Architekt Valouch začal samostatně projektovat od roku 1899, kdy obdržel stavitelskou koncesi. Jeho repertoár tvořila asymetricky komponovaná průčelí se štíty, členěnými skutečným nebo iluzivním hrázděním, dále z bosovaných kamenných podezdívek, dřevěných okenic či klasických sedlových střech. S těmito prostředky pracoval stavitel i v případě Holečkovy vily, která je produktem pozdní architektury 19. století, obohacené o vrstvu secesní hravosti a ornamentiky.

Dům má čtyři podlaží, z čehož dvě jsou obytná. Architekt Valouch navrhl samostatné schodiště tak, aby bylo oddělené od vlastní bytové jednotky. Asymetrii reprezentují mimo jiné nepřímočaré stěny s mnoha výstupky. V interiéru domu lze nalézt dvě bytové jednotky, kde každý byt je uspořádán v klasickém sledu: chodba, kuchyň, obývací pokoj, ložnice a větší pokoj – všechny místnosti jsou jako průchozí, ale zároveň samostatně přístupné.
V patře se toto dispoziční schéma doplněné o půdu a rozsáhlou terasu opakuje.

Tři generace v jednom domě

Dům v roce 1924 přešel do vlastnictví Josefa Mecla staršího, který byl v Hradci Králové majitelem reprezentativního kožešnictví. Po jeho smrti v roce 1973 se dostal do majetku jeho syna Josefa Mecla mladšího, který je i současným majitelem.

Za druhé světové války vila zůstala ušetřena nájezdu nacistů, kteří mnohé podobné stavby využívali k vlastním účelům. S nástupem komunistického režimu do domu přicházeli a zase odcházeli další nájemníci a podnájemníci, a to až do konce sedmdesátých let. V součanosti dům obývají tři generace rodiny.

,,Před třemi měsíci jsme na západní straně domu opravili fasádu a nedávno také vybudovali nový sloupkový plot na hranici s ulicí,“ konstatoval současný majitel domu Josef Mecl, který před odchodem do důchodu pracoval jako filolog.

Kromě sousedů i procházejících lidí stavba ohromila i realitní kanceláře, které učinily rodině Meclových nejednu nabídku ke koupi. „Vila budí zájem kolemjdoucích. Lidé se zastavují a dům si prohlížejí a fotografují,“ potvrdil Josef Mecl.

Doplňkem dochovaným z přelomu dvacátých a třicátých let je dřevěný altán na západní straně pozemku. Spolu s udržovanou zahradou dotváří poetiku tohoto místa.

TOMÁŠ TUČEK

Za využití knihy:
Slavné vily Královéhradeckého kraje – Petr Ulrich a kol. (text k vile: Jakub Potůček)