Odkud vlastně současná pandemie pochází? Asi nemá cenu věřit Číně, že je z USA či nejvyššímu íránskému duchovnímu ajatolláhu Alí Chameneímu, který Ameriku také z viru viní?
Podobné hypotézy se objevují poměrně často. Obvykle jsou to úvahy o úniku nebezpečného biologického materiálu, často spojované s vojenským výzkumem, spekulace o vměšování, snaze ovládnout a podobně. Svým způsobem nejde o nic nového. Z lidské podstaty vyplývá touha po pochopení neznámých jevů.
Pokud v dané chvíli nemáme metody, ověřená fakta, často nastupuje spekulativní přístup. Podívejme se na množství bájí antického světa. Tehdejší lidé potřebovali zdůvodnění přírodních jevů, na které jejich znalosti nestačily. A tak je přisoudili bohům.

Když vyloučíme tajné vojenské laboratoře, kde se koronavirus, který způsobuje onemocnění Covid-19, vzal?
Začněme krátkou statistikou. Okolo 60 procent infekčních onemocnění je zoonotického (nemoci přenosné ze zvířete na člověka, pozn. red.) původu. Za posledních třicet let bylo objeveno na tři desítky nových lidských patogenů. Tři čtvrtiny jsou původem od zvířat. Nový typ koronaviru patří do skupiny virů vyvolávajících onemocnění jak u zvířat, tak u lidí, s různým stupněm závažnosti. Přenosy ze zvířete na člověka tu však byly vždy.

Je spojení pandemie se zvířaty v naší historii raritou?
Tyto nemoci zde byly, jsou a nepochybně i budou. Pohledem mikrobiologa, virologa či epidemiologa bychom mohli různá století naší historie charakterizovat ne jen podle krás dochovaných památek, předmětů v uměleckých galeriích nebo literárních děl, ale dejme tomu podle proběhlých epidemií či pandemií.
Ve 12. století to byly pravé neštovice, následované leprou, ve 14. století pak mor, v 15. století syfilis a úplavice ve století 16., 17. století sužovala tuberkulóza, 18. století tyfus, 19. století poznamenala výrazně cholera, a 20. století bylo ve znamení HIV a onemocnění AIDS. Je otázkou, jak se jednou další generace rozhodnou charakterizovat tímto úhlem pohledu začátek jednadvacáté století.

V případě koronaviru se hojně skloňuje jeden živočišný druh - netopýr. Jakou v pandemii hraje roli?
Nemoc se rozšířila z Číny, která patří na přední místo žebříčku zemí jak podle rozlohy, tak podle počtu obyvatel. Obyvatelé často žijí v těsném kontaktu s domácím zvířectvem. Čínská stravovací kultura bohužel tradičně vychází z přesvědčení, že domácí živá porážka zvířat podmiňuje vyšší obsah výživných látek v mase.
Zemi obývá velké množství netopýrů, které jsou oblíbenou pochoutkou. V minulém roce vyšla studie upozorňující na fakt, že na venkově existují lokality, kde žijí kolonie netopýrů s patogenním virovým potenciálem, nebezpečným člověku, a to v doletových vzdálenostech od vesnic, farem, měst.

A jak se vir dostane z netopýra na člověka?
Cest přenosu je více, zmiňme konzumaci netopýřího masa. A to ať syrového, vařeného nebo sušeného. Dokonce byl u člověka popsán raritní přenos požitím potravy, kterou měl chycený netopýr v tlamě.
Další prokázaná cesta přenosu je netopýřím trusem. V současnosti jsme pak přímými účastníky přenosu z člověka na člověka. Jedná se o kapénkovou infekci, přenášenou vzduchem. Kapénky se uvolňují z dýchacích cest při kašli, kýchání, ale i během pouhého vydechování.

Ještě se vrátím k vaší poznámce o blízkosti měst. Je to také jeden z důvodů rozšíření?
Ano. Jedním z důvodů současné situace je rozrůstající se civilizace, stejně jako výstavba megaměst, které zabírají stále větší prostor. Jen za období mezi lety 1990 až 2014 se jejich počet zvýšil trojnásobně. Postupně se tak „prokousáváme“ hlouběji a hlouběji do pralesů, odkud jako bychom „vytahovali“ tyto viry ven k nám.
Lidé se stále více přibližují k divokým zvířatům, se kterými v minulosti příliš do kontaktu nepřišli. Dobýváním divoké přírody se objevují nové rezervoáry virů. Netopýři, obdobně, dříve nedotčení civilizací, jsou toho příkladem.

Na nemoc „dvacátého století“ tedy HIV, hledají vědci protilátku dodnes. Dočkají se tak lidé vakcíny proti Covid-19?
Vývoj probíhá v několika laboratořích současně. Opakovaně uváděný časový odhad pro očkovací látku se v tuto chvíli pohybuje mezi 12 až 14 měsíci. Ve fázi I klinického testování jsou momentálně dvě očkovací látky. V USA bylo jednou z nich (mRNA-1273) již očkováno prvních 45 dobrovolníků. Je několik desítek dalších pracovišť, které pracují na tomto úkolu. Běží další projekty, týkající se léčiv, slibně vypadá imunoglobulinová terapie.

A co říkáte na predikci nakažených? Co stát a vědec, to jiné předpoklady a čísla. Jak vidíte vy vývoj nemoci v České republice?
První tři případy nákazy v České republice byly detekovány 1. března letošního roku, zhruba tři měsíce po vypuknutí problému v Asii. Světová zdravotnická organizace vydává ve 24 hodinových intervalech tzv. situační zprávu. Globální data počtu nakažených se ve chvíli našeho rozhovoru blíží miliónu.
Průběh epidemického šíření infekce je v jednotlivých státech odlišný, nepochybně díky způsobu vedení protiepidemických opatření, úrovni a připravenosti zdravotnického sektoru, a řadě dalších faktorů. V našem případě se nám daří zamezit explozivnímu šíření a získali jsme tak potřebný čas. Rozhodující budou následující týdny. Projekt chytré karantény je něco, na co bychom měli být hrdí. Osobně mám pak velkou radost, protože před pár dny se do jeho realizace zapojili studenti naší fakulty.

Vy sama, bojíte se?
Tuhle otázku dostávám v poslední době opakovaně. Přesto, že z globálního hlediska nemáme vyhráno a bohužel naše poloha uprostřed Evropy znamená z hlediska šíření viru nevýhodu, věřím, že razantní protiepidemická opatření, spolu s rychlým vývojem vakcíny a léčiv pomohou. Ne, nebojím se, pokud budeme důsledně dodržovat zaváděná protiepidemická opatření.