„Jela z Kalkaty přes Dillí a Péšávar zpět do Dillí a pak do Bombaje. A vůz ani Ettore Buggatiho rozhodně nešetřila. Například jí vadilo tvrdé pérování či uzavřená kabina, ve které bylo velké vedro,“ zavzpomínal na svoji maminku v polovině května syn slavné závodnice Vladimír Junek. Toho jsme zastihli na startu jubilejního 25 ročníku závodu Novobydžovský čtverec - memoriál Elišky Junkové. A právě 25 let letos uplynulo od úmrtí legendární závodnice.

Pane Junku jak dlouho vám nikdo neřekl ,,Vla”…?

To už je opravdu dlouho. Tak mi říkala maminka. A naposledy mi tak řekla už před čtvrtstoletím, tedy v roce 1994, kdy umřela.

Setkáváme se v Novém Bydžově, který ji už několik let vzdává poctu tím nejlepším způsobem – závody. Jaký vztah vlastně maminka k tomuto městu měla?

V roce 1922 koupila maminka spolu se svým manželem Čeňkem statek v nedalekých  Humburkách, kam jezdili až do roku 1924. Usedlost, kterou ze začátku hlídali velcí vlčáci, potom Čeněk prodal, aby získal peníze na bugatky. A co se týče samotného Bydžova, tak vím, že byly nějaké fotografie z Nového Bydžova. A co se týče psů, tak kromě motorismu měla právě vášeň i v pejscích a až do smrti vždy nějakého psa měla. To ji udržovalo ve fyzické kondici.

A další její záliby?

To bylo rybaření a lov. Nakonec si v 60 letech udělala myslivecký zkoušky a měla kokršpaněly. A každý její kokršpaněl musel mít lovecký výcvik.

Co říkáte to, že Bydžově, kde na ni lidé nezapomínají a již několik let dělají její memoriál?

Mě se na tom líbí, že Nový Bydžov je schopný si akci dělat každoročně, a ta atmosféra tady je příjemná, srdečná, amatérská a má to něco do sebe. A nakonec je to krásným krajem Podhůří Krkonoš.

Co by na to řekla maminka, kdyby to viděla?

Myslím si, že jí by se to líbilo, protože se ráda setkávala s obyčejnými lidmi. Zároveň, ale dokázala mluvit s každým, ať už to byl obyčejný člověk nebo výše postavený.

Jaká byla řidička? A učil jste se od ní?

Řidička byla asi výborná. Na okruhu Targa Florio najezdila 5 000 kilometrů a spotřebovala na to 50 pneumatik. Tak to o něčem svědčí. A jinak jsem se od ní učil, ale bylo to krutý učení, protože nechtěla, abych ji v autoškole dělal ostudu. Takže ráno se vstávalo tak, abychom v šest hodin byli nahoře na Strahově a tam jsem dostával první lekce i první facky.

Máte nějakou radu, kterou vám dávala, kterou jste si vštípil do hlavy ohledně řízení?

Bezpečná jízda znamená počítat s hloupostí druhých.

Zdědil jste po ni vášeň pro automobilismus?

Jezdím rád, jednou mi řekla, že nejezdím špatně, ale mám dojem, že po těch zkušenostech, co měla, tak mě k tomu nijak zvlášť netlačila.

Kdybyste za ni třeba přišel, že chcete být závodníkem, tak by vám to rozmluvila…?

Já myslím, že to dělala tak chytře, aby na to nikdy nedošla řeč. A já jsem se začal závodně věnovat atletice, takže to byl takový ten ventilek.