Najít dveře, schody, přechod, lavičku, převést bezpečně přes silnici, vyhnout se překážkám, podat spadlé klíče nebo peněženku - to vše a ještě mnohem víc musí umět správně vycvičený vodicí pes. Kromě toho je i nenahraditelným parťákem a členem rodiny. Psi, kteří se spolu se svými pány zúčastnili letošního mistrovství, které pořádala Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých, to vše zvládli na jedničku. Rozdíl v bodovém hodnocení byl minimální. “Vycvičit takového pejska trvá dva roky, Už samotný výběr štěněte je důležitý, stejně jako období, kdy se utužuje vztah mezi psem a člověkem, aby ten pejsek věděl, že se na toho člověka vždycky může spolehnout,,“ říká Milan Dvořák ze školy pro výcvik vodicích psů a dodává: „Po roce jde pes na veterinární testy, a pak ho čeká devět měsíců tvrdé výcvikové práce. V rámci výcviku se s ním například chodí do obchodů, jezdí se tramvají i trolejbusem, a my pak testujeme v naší škole, zda zvládá všechny úkoly správně, a zda může být zařazen mezi vodicí psy. Není to ale všechno. Pes a člověk se spolu musí zžít, je to živý tvor, musí se navzájem pochopit, získat mezi sebou důvěru, pejsek se nevidomému předává minimálně týden.“

Z českých Budějovic přijela i paní Martina a její fenka Amber. „Když potřebuji někam jít, tak se všude dobře zorientuje. Hlavně je to ale moje rodina, můj kamarád a pomocník v jednom,“ řekla těsně před závodem. Na „bedně“ spolu sice nestály, oběma se ale v Hradci velice líbilo. Stejně tak i Petře s Fidem, kteří nakonec skončili na druhém místě. „Mám ráda taková setkání, i pejsci se spolu rádi shledají a vždy to bývá velice příjemné.“ Hlavní organizátorkou byla za SONS žena roku Královéhradeckého kraje nevidomá Renata Moravcová, kterou doprovázel její pes Xanto a která si atmosféru i počasí nemohla vynachválit. „Myslím, že se to letos opravdu povedlo. Moc děkujeme městu Hradec Králové za skvělou podporu i technické zázemí,“ vzkázala spolu s Petrem Tojnarem, který je její „pravou rukou“. „Jsem zvyklý pomáhat těm, kteří to potřebují a dělám to rád,“ doplnil ji. Mistrovský titul si nakonec odvezli Miroslav Kaiser se psem Nelsonem z Varnsdorfu. „Jsem rád, chvíli jsem pochyboval, protože Nelson udělal občas nějakou tu chybu, ale pak to dokázal napravit,“ dodal po závodě.

Účastníky mistrovství přijel osobně podpořit i Jan Pakoš z vedení pořádající organizace SONS, který řekl: „Soutěž ve výkonu vodicích psů má velkou tradici. Je na ní vidět, jaká je souhra psa s člověkem. A ta pomoc rozhodně není jenom fyzická, je i v duševní a morální rovině. Z těch dvou se stává pevný svazek, a to pak dokáže člověku se zrakovým postižením život velmi usnadnit. A na téhle soutěži se ukazuje nejenom nám, ale i veřejnosti, jaké postavení vodicí pes v životě lidí se zrakovým postižením má.“