V neděli se do města vrátí – jenže někteří fanoušci nevědí, zda si ji užijí. Jde o vozíčkáře, letitý hradecký stadion je pro ně naprosto nepřipravený.

„Byl jsem se tam podívat a říkali mi: Pořadatelé vám pomůžou, vynesou vás," říká Petr Pavlásek, jeden z nich. „To se zbláznili, já vážím sto třicet kilo a můj vozík minimálně osmdesát," kroutí hlavou.

Vozíčkář Pavlásek by také mohl sedět dole u plochy, kde by měla být připravena plošina, jež mu vylepší výhled. Jenže to má další negativa: kvůli nefungujícím žílám v nohách nemůže nosit boty, a tak by hodně rychle promrzl. „A to bych si měl vzít bažanta?" přidává další fakt, že by se nemohl dostat na záchod.

Řešení je složité. „Stadion je poplatný tomu, že vznikal v sedmdesátých letech," upozorňuje marketingový manažer Sanny Muharem.

Navíc ho limituje i spor 
s firmou ABD, nájemcem zimáku, jehož působení je nyní přerušeno soudem. „ABD měla při rekonstrukci postavit výtah pro vozíčkáře," připomíná Jiří Morávek, ředitel Centra pro tělesně postižené Královéhradeckého kraje. „Na ochozu je teplo, stačilo by jim vyhradit tři čtyři místa. Myslím, že by se úpravy vešly do milionu," podotýká.

Brněnská společnost měla společně s městem utratit za rekonstrukci stadionu od roku 2006 téměř 200 milionů korun. Tvrdí, že to udělala, ale město jí nevěří – to je hlavní téma sporu mezi nimi. Výtah pro vozíčkáře by mohl být, zdá se, dalším argumentem ve prospěch magistrátu.

Jaké je však aktuální řešení, vždyť se extraliga hraje 
v Hradci za tři dny? „Ideální by byla místa u vstupů do hlediště," uvědomuje si vedoucí odboru správy majetku magistrátu Ondřej Votroubek.

Klub společně s městem (nyní provozovatelem stadionu) chce řešit situaci vozíčkářů postupně.

Petr Pavlásek se však chystá už na nedělní duel s Třincem… 

To si mám nosit na hokej bažanta?

Petr Pavlásek

Léta fandí hradeckému fotbalu i hokeji. Rád by proto chodil na extraligu, která se ve východočeské metropoli bude hrát po dvaceti letech.
Jenže je na vozíku.

„Dřív jsem měl manuální a berle, pořadatelé mi pomohli s vozíkem a já se vyšplhal na ochoz," popisuje osmačtyřicetiletý Petr Pavlásek. Dnes se pohybuje na elektrickém, který je mnohem těžší…

Byl jste na zimním stadionu a bylo vám přece řečeno, kde byste mohl sedět.

Ano, je to hned u vrat, kterými vjíždí rolba na led. Byl bych u ledu. Natékají mi nohy, proto nenazuju boty. Za pět minut bych prochladnul.

Dalším řešením, které vám bylo naznačeno, je pomoc od pořadatelů. Ta by vám nestačila?

Nechci se hádat a nikoho kritizovat, ale to jde v případě, když má člověk manuální vozík. Já vážím sto třicet kilo, elektrický vozík minimálně osmdesát. To by museli přijít čtyři chlapi, aby mě uzvedli. 
A vemte si další věc. Jak si dojdu na záchod? To nám pořadatelé budou nosit bažanta? Nebo se nám budou starat o občerstvení?

Co by podle vás pomohlo?

Výtah, kterým bychom se dostali na ochoz. Před rekonstrukcí zimáku se říkalo, že ho postaví. Ale nic se nestalo. Je to blbý, v Hradci je extraliga a je určitě pár vozíčkářů, kteří by chtěli zápasy vidět.

Jste velký fanoušek?

Nejsem původem Hradečák, jsem z Městce Králové. Ale měli jsme tady strejdu, a tak žiju v Hradci od roku osmdesát tři. Dřív, když jsem ještě chodil o berlích, tak jsem s fotbalisty jezdil i na zápasy venku. Na hokej jsem chodil pravidelně dvacet let. Ale teď, když mám elektrický vozík, tak na zimák nemůžu.

Promiňte trochu černého humoru. Aspoň vám tak nevadí starý fotbalový stadion.

(směje se) To je pravda, tam si dojedu, vyjedu na tribunu, jsem pěkně pod střechou. Ale zase tam není moc vidět. (směje se) Doufám, že někdy postaví nový, který bude uzpůsobený i pro vozíčkáře.

Proč jste vlastně na vozíku?

Odmalička jsem obrnář. Chodil jsem o berlích. Jsem po operaci karpálů, nefungují mi mizní žíly, a proto nenazuju boty.

Jak se pohybujete po Hradci?

Na vozíku, jezdím s ním do práce, to mám čtyřicet minut, na nákup, ven se psem.

Kolik stojí takový vozík?

Sto padesát pět tisíc. Mám ho tři roky a ještě čtyři mi musí vydržet. Ale kolik jen stály opravy? No, jenže oni mi řekli: Ty s ním jezdíš i v dešti? No, jasně. Nemám ho jen do cukrárny. (směje se)