„Prý tam bydlel hradecký kat Nedorost," říkají jedni a k tomu dodávají, že tam dokonce straší. „Jenom povídačka," dodávají druzí s dodatkem, že pokud tam někdo straší, tak to v poslední době jsou hlavně bezdomovci. „S těmi bezdomovci je to pravda. Avšak skutečnou historii domu se již asi nikdy nedozvíme," říká člen Komise místní samosprávy Pražské předměstí – sever Miloš Berounský, který stál za nápadem tuto legendami opředenou usedlost dostat více do povědomí lidí. Spojil se proto i se současným majitelem Petrem Krejčířem s vidinou, že by se Červený dvůr mohl zapsat na seznam kulturních památek a současně mu byl vdechnut nový život.

„Po prvních rozhovorech, kdy byl Petr Krejčíř rád, že se o to zajímáme, jsme došli k závěru, že toto místo, v klidné části Hradce, je ideální pro vytvoření kulturní památky, která by přitáhla návštěvníky z širokého okolí," dodává Miloš Berounský s dodatkem, že by tu do budoucna mohlo vzniknout jak muzeum hrdelního práva, tak i dobová krčma, která by jistě potěšila i zahrádkáře z přilehlé osady. Své místo by tu prý, na malém dvoře, našli i divadelníci či muzikanti.

Vrátí se do Červeného dvora „nežijící" kat?

Býval tu prý kat. Teď je Červený dvůr, jehož historie se ztrácí v mlze, spíše útočiště bezdomovců. Zdá se však, že se usedlosti, jejíž rodokmen i dobové zkazky zřejmě nenávratně zmizely ve stoupě kuklenské papírny při bourání hradecké pevnosti, blýská na lepší časy. Tedy pokud dopadne záměr Komise místní samosprávy Pražské předměstí – sever, respektive současného majitele Petra Krejčíře, prohlásit „Katovnu" za kulturní památku.

„Byl bych rád, kdyby se tak stalo. Už jenom kvůli legendám si to tento objekt zaslouží," míní za Komisi místní samosprávy její člen Miloš Berounský, který začal s uskutečňováním plánů na znovuvdechnutí života barokní památce pracovat na konci minulého roku.

Čas ukáže

„Jsem rád, že jsem se sešel jak s majitelem, tak i s pracovníky Národního památkového ústavu. K tomu došlo minulý týden a všichni jsou této myšlence nakloněni," dodává muž, jež by „Katovnu" rád v blízké budoucnosti viděl i coby bod cyklomap. „Vždyť se tu nabízí cesta od novohradeckého planetária, starou Třebší, přes lávku, kolem Červeného dvora až ke golfovému hřišti na Temešváru," dodává Miloš Berounský, který by rád, aby se situace kolem červeně omítnuté stavby rozlouskla co nejdříve.

Pro zařazení stavy do seznamu kulturních památek, které by umožňovalo žádat o různé dotační tituly,  je i památkář Miloš Buroň. Uvažovaná finanční injekce na rekonstrukci objektu se pohybuje v rozmezí 8 až 10 milionů.

„Záměr se mi líbí. Teď mám na stole nějaké materiály, které musím prostudovat. Obecně vzato však tato stavba, dle mého mínění, splňuje požadavky nutné k prohlášení za kulturní památku, přestože je ve značně zanedbaném stavu," míní Miloš Buroň, kterému se kromě historické konotace v podobě místních legend, líbí i zachovalost celé stavby. „Je nutné však dohledat ještě mnoho podkladů. Konečné rozhodnutí pak bude záležet nejenom  stanovisku NPÚ, ale také na stanovisku odborů památkové péče hradeckého magistrátu a krajského úřadu a především na Ministerstvu kultury ," dodává muž, který si na stavbě nejvíce cení zachované hmoty, dispozice, fasády a štukových zrcadel. Podle něj by větší jasno ohledně budoucnosti stavby mohlo být do dvou měsíců.

Střípky z legend o historii „Katovny"
V okolí Hradce bydlel kat Hudlivaněk, posledně ve Farářství, v katovně v polích proti nádraží kuklenskému. Popravil vlastního synovce Adolfa, odsouzeného k smrti pro spáchanou vraždu dívky, jíž uškrtil pentličkou z jejího vlastního šatu, zprvu ji zneuživ. Po něm katovství převzal Hořínek, děd dnešního podnikatele staveb, pak onen úřad zrušen. Na dvorku onoho stavení je svatý kříž (pozn. jde pravděpodobně o Červený dvůr).
Zdroj: DOUBEK Z. a LAJDAR M.: Město pod bílou věží – Čtení o starém Hradci II
„My ale v Červeném dvoře hledáme jinou smrt. Tu, kterou ztělesňoval kat. Která na sebe vzala podobu mistra popravčího. Je možné, aby ho kronikáři ne věčné časy nezaznamenali? Je možné, aby se jeho jméno nevyskytlo v souvislosti s Červeným dvorem, kdyby tam někdy opravdu žil? Je možné, aby si o tom lidé alespoň nevyprávěli, aby toto vyprávění nepřecházelo z generace na generaci a nezakotvilo nakonec v lidové pověsti? To lze jen velmi těžko předpokládat. Červený dvůr zůstává v dějinách anonymní, protože kat, který ho mohl svým způsobem „proslavit:, v něm nikdy nebydlel. Ale proč se tedy dům ve Farářství s číslem popisným jedna dodnes natírá červenou barvou, tolik připomínající krev?…Ještě jednou nám pomůže staré vyprávění, jehož věrohodnosti se už asi nikdo nedopátrá: Červený dvůr býval původně bílý jako všechna okolní stavení z cihel nebo kamene vystavěná. Jeden z jeho majitelů zabil hradeckého měšťana a měl být ztrestán smrtí. K soudu se dostavil také král, který právě přijel do města. Protože byl veliký dobrák a protože u odsouzeného viděl opravdovou lítost, změnil trest smrti v žalář a nakázal, že od té doby musí se dům natírat vápnem s krví, aby na věčné časy pamatovali si lidé okolní i zdejší, že pro malichernost nemá jeden druhého zbavovat života."
(zdroj: Petr Brázda: Nenalezený katův dům. Pochodeň 5. 8. 1967)