Jen devět měsíců stála na hradeckém náměstí Svobody socha bývalého starosty Františka Ulricha. Poté, co se proti dílu akademického sochaře Stanislava Hanzíka zvedla vlna nevole, putoval pomník do skladu Technických služeb. Tam už osm let zaprášena čeká na svoji obrodu. A možná se dočká. Do vedení města se totiž opět dostalo ODS a s ním do zastupitelstva i „duchovní“ otec skulptury Martin Soukup. Ten by rád opět sochu ze skladu Technických služeb vyzvedl a umístil do ulic města, které František Ulrich pomohl vybudovat.

„Hlavně s ohledem na výročí, která se k Františku Ulrichovi vztahují, chci opět tuto otázku vytáhnout a pokusit se sochu opět umístit do Hradce Králové,“ nechal se slyšet Martin Soukup, kterého dodnes mrzí osud skulptury. „Lidé se k ní nezachovali dobře. A to i díky nepřiměřené mediální kampani,“ míní hradecký zastupitel a odmítá případnou novou soutěž a nového zhotovitele sochy. „Myslím si, že tato otázka není na pořadu dne. Nemohu tedy mluvit za vedení města, ale neslyšel jsem, že by se k podobnému kroku schylovalo. Socha je vyrobena a jen čeká na svoje znovuoživení,“ dodal Martin Soukup.

Netrvá však na tom, aby se podobizna bývalého starosty znovu usadila na původním místě na náměstí Svobody. „Toto místo zvolil sám autor sochy. Ale míst, kam by se dala umístit, je po celém Hradci více. A určitě bych se nebránil veřejné debatě,“ dodal Martin Soukup a s úsměvem zavzpomínal na snahu Richarda Nádvorníka umístit skulpturu u Stříbrného rybníka.

„Vím, že pan Nádvorník tento požadavek vznesl, ale beru to spíš s nadhledem a úsměvem. Ale bylo dobře, že se o soše opět začalo mluvit a že na ni lidé nezapomínají,“ dodal hradecký zastupitel.

Socha z drahého dioritu, jež stála na náměstí Svobody od listopadu 2010 do července 2011, se hned po odhalení stala terčem kritiky odborníků i laiků. Někteří si tehdy při hodnocení díla akademického sochaře Jaroslava Hanzíka nebrali servítky. Například hradecký sochař a pedagog Štěpán Málek tuto sochu jako autor protestní petice označil za špalek otesaný pilou. Petentům tehdy vadila i disproporce některých částí, ujíždějící oko starosty, absence rukou způsobená nedostatečným rozměrem kamene a také fakt, že starosta, který na všech dochovaných fotografiích sebevědomě a vzpřímeně stojí, na pomníku působí jako shrbený vozíčkář.

Ještě před samotnou výrobou sochy z dílny Jaroslava Hanzíka byla ve hře i socha akademického sochaře Pavla Doskočila. Ta sice vzešla ze soutěže jako nejlepší, ale narazila u památkářů. Pavel Doskočil Ulricha ztvárnil sedícího za pracovním stolem umístěným na čtrnáctimetrovém pylonu na Ulrichově náměstí a lidé se na něj měli dívat třemi dalekohledy. Tento návrh však ztroskotal na památkářích.