Desítky lidí hledají policisté na Hradecku. Někteří se vyhýbají třeba nástupu do vězení, jíní zmizeli beze stopy a zjevného důvodu. Vše je to ale úkol pro pátrače. Nejsou příliš vidět, ale jejich práce je nesmírně důležitá. Jedním z nich je i pětapadesátiletý Milan, který si z pochopitelných důvodů nechává své příjmení pro sebe.

„Je potřeba vnímat rozdíl mezi hledaným a pohřešovaným. Pátrání po pohřešovaných osobách iniciuje většinou rodina nebo blízké okolí dotyčného. Oproti tomu pátrání po hledaných osobách vzejde od soudů nebo od policie,“ ujasňuje termíny muž, který je spíš nenápadný a na policistu byste ho netipli.

Přeruší veškeré kontakty

Někdy se lidé neskrývají před úřady, ale rozhodnou se přerušit veškeré kontakty s rodinou či blízkými. „Spíše jsou to u nás jednotky případů za rok. Je to příběh od příběhu, záleží na tom, jakým úhlem pohledu na to kdo kouká. Nejčastěji za tím jsou rodinné neshody. Do soukromí lidí nikdo nevidí,“ zamýšlí se muž, který by se bez znalostí lidské duše při své práci jen těžko obešel.

O tom, jak přesně pátrač pracuje, nechce Milan do podrobností mluvit. Někdy ale hledanému zkusí zavolat a domluvit se s ním. „Neexistuje jednotná kuchařka, která stanovuje postup, je to případ od případu. Někdy můžeme tomu dotyčnému zavolat, jindy je postup zcela odlišný,“ říká.

Hledaní na Hradecku
Zmizeli. Policie hledá tyto lidi na Hradecku často roky, poznáte je?

Zkušený policista vysvětluje, že při hledání a pátrání využívá zákonné operativně pátrací prostředky. „Využíváme moderní techniku, máme kontakty na různé úřady, od kterých taky získáváme informace,“ konstatuje.

Důležitá je v práci pátrače i místní znalost, která je často rozhodujícím faktorem. „Musíme se umět v každém prostředí rychle zorientovat,“ podotýká věčně usměvavý, ale rázný policista.

Pátrači ale využívají i fenomén dnešní doby. „Ano, sledujeme i sociální sítě. Využíváme všech cest, možností a veřejně přístupných informací k tomu, abychom byli v pátrání úspěšní,“ odpovídá Milan bez dalších podrobností.

Jako z krimiseriálu

A pokud se hledaného podaří nalézt, nastávají i situace známé spíš z kriminálních seriálů. „Občas se stává, že se před námi dávají na útěk, ale marně. Kolikrát jsme si už vyzkoušeli sprint. Ale připomínám, že nikdy nevíte, jak se takový člověk v tom momentu zachová,“ podotýká Milan.

Po dopadení si policisté vyslechnou pestrou sbírku výmluv. „Snaží se různě vykroutit, používají celou řadu výmluv a téměř vždycky nám tvrdí, že jsou nevinní. Občas si vyslechneme s kolegy poměrně úsměvné důvody a historky,“ říká protřelý kriminalista.

Překvapivě ale dodává, že pro některé lidi, kteří se před policií ukrývají, je zadržení vlastně úlevou. „Svěřují se nám, že jsou strašně šťastní, že jsme je chytili. Že to byl hrozný život, pořád museli být ve střehu a skrývat se. A pak si pro takového člověka přijdeme a on nám ve finále ještě za to "vysvobození" poděkuje,“ líčí policejní pátrač.

Pokud pak ono „vysvobození“ znamená nástup do vězení, přichází i různá přání. „Většinou chtějí nakoupit hodně kuřiva a podobně. Vlastně ani je tak moc nebere zajištění rodiny či blízkých,“ říká pátrač Milan s tím, že podobná přání stejně policisté plnit nemohou.

Ilustrační foto
Pohřešovaný se ztratil kvůli návštěvě tchyně

Někdy ale dojde i na úsměvné historky. Jako když pátrači hledali v Hradci Králové muže a byt jim otevřela žena, která tvrdila, že je v něm sama. „My jsme ale na věšáku za ní viděli pánskou bundu a pod ní boty. Paní jsme vysvětlili, že máme oprávnění ke vstupu do bytu. Hledaného muže jsme na první pohled neviděli, ale za chvíli přiběhl pes, který si sedl před skříň a začal na ni štěkat,“ líčí s úsměvem Milan situaci, kdy hledaného prozradil nejlepší přítel člověka.

I další historka patří spíš do žánru komedie: „V jiném bytě, kam jsme přišli za hledaným, který tam také údajně nebyl, jsme viděli hýbající se boty, které vyčnívaly z gauče,“ dodává zkušený policejní „lovec lidí“.

V registru hledaných a pohřešovaných jsou jen na Hradecku aktuálně desítky lidí. Nejdéle pohřešovaná je v regionu Jana Kubištová. Tu blízcí neviděli už dlouhých 21 let. „Šance na to, že pohřešovaného najdete, tu je vždycky. Za každým pohřešováním je plno starostí blízkých, jsou to i lidská neštěstí, a to vás motivuje k tomu, abyste to nevzdával,“ říká muž, který u policie pracuje celý profesní život, tedy 36 let.