Mnohým lidem již tato jména nic neříkají. Jsou jen připomínkou těch, kteří neměli to štěstí, aby svůj život plně prožili. Buď padli v boji, nebo byli umučeni ve věznicích a v koncentračních táborech. Přesto se tu občas někdo zastaví, položí kytici či zapálí svíčku. Je dobře, že nezapomínáme. Všem těmto lidem patří čest a úcta.

Mezi těmito jmény je i člověk, od jehož narození letos v únoru uplyne rovných 100 let. Bohužel, osud mu dopřál jen 25 let života – krátkého, ale naplněného událostmi, které by vydaly na život mnohem delší. O koho se jedná? Maxmilián Černý (nar. 17. 2. 1917, úmrtí v r. 1943).

Vyučen brašnářem

Narodil se v Sant Gallenu ve Švýcarsku, kde se jeho otec, truhlář z Újezdu u Třebechovic, usadil a v roce 1905 i oženil. V roce 1920 se rodina přistěhovala na Nový Hradec Králové (dnešní Brněnská ulice č. 16). Maxmilián měl ještě dalších deset sourozenců. Zde vychodil obecnou a měšťanskou školu. V Hradci se vyučil brašnářem, ozdobníkem. Nějaký čas pracoval v Týništi nad Orlicí, později v Praze. Zde si zažádal o pas a v roce 1937 odjel přes Švýcarsko do Francie. Dál potom pokračoval do Španělska, kde v řadách interbrigadistů pomáhal Lidové frontě v boji proti Frankovu režimu a jeho pomahačům z řad italských a německých fašistů. V bojích byl u Tortosy v dubnu 1938 raněn, ale znovu se vrátil na frontu. Bojoval v kulometné rotě praporu Masaryk a praporu Divizionário.

Po porážce Španělska přešel s ostatními na francouzské území, kde byl internován v táboře Gurs. Ve Francii vstoupil do nově tvořící se čs. vojenské jednotky a v jejích řadách se zapojil i do bojů na území Francie. Po porážce Francie byl v listopadu 1940 v jihofrancouzském Agde demobilizován a po léčení v pařížské nemocnici byl začátkem dubna 1941 vyslán do protektorátu, kde se zapojil do odbojové činnosti. Přes práci v utajení byla skupina, ve které Maxmilián pracoval, prozrazena a on sám byl 3. listopadu 1941 v Praze zatčen. Zde jeho stopa končí.

Jak zemřel, se neví

Zápis odsud uvádí, že zemřel v lazaretu SS. Ověřit se to, přes několikaleté pátrání, nepodařilo; zrovna tak další uváděné údaje jako sebevražda, zastřelení v Lipsku a podobně. Jediným dokladem o smrti Maxmiliána Černého tak je přípis ředitelství národní bezpečnosti v Hradci Králové, kde byla jeho rodina po válce vyrozuměna o tom, že na základě materiálů gestapa z 19. dubna 1943 (sign. H.Nr.II 20/43-0) syn zahynul v koncentračním táboře.

Ať již zemřel při výslechu, nebo ve vězení, nic to nemění na tom, že jeho smrt nebyla zbytečná. A jako na statečného člověka na něj i vzpomínáme.

Václav Černý (synovec Maxmiliána Černého, Olomouc)