„K wartburgům jsem se dostal tak, že mě přivezli dědovým autem z porodnice. To bylo v roce 1977 a auto zůstalo v rodině,“ popisuje začátek lásky na celý život Vladimír Krupka z Hradce Králové.

„Ještě jsem s ním odjezdil první kilometry, když jsem si udělal v roce 1995 řidičák, a pak jsem to auto dojezdil. No a pak v roce 1998 jsem ho prodal, protože potřeboval velkou opravu,“ vypráví usměvavý muž na hradeckém srazu wartburgů.

V devadesátkách tahle auta často končila ve šrotu. Dnes začíná cena za slušný model 311 nebo „faceliftovaný" 312 na šesti až sedmi tisících eur. Nejvzácnější, dvoudveřový sportovní model 313 s dvojitým karburátorem, se pak prodává za astronomickou částku 1,2 milionu korun.

Wartburg lítá po silnici jako drak

V roce 2006 si Vladimír Krupka koupil model 312. Ten má oproti 311 menší světla a kola, žraločí masku a modernější podvozek, kde vinuté pružiny nahradily původní listová péra.

Ačkoliv má dvoutaktní tříválec objem necelý litr a výkon 45 koní, auto s ním dokáže v oblaku namodralého kouře s typickým pachem spáleného benzinu s olejem uhánět téměř maximální dálniční rychlostí. „Záleží, kolik má člověk rozumu. Ten říká moc s tím rychle nejezdit, na druhou stranu se s tím dá jet pohodlně 100, 110 kilometrů v hodině. Ale dá se to vytáhnout na 125, což je maximální udávaná rychlost,“ chrlí se sebe parametry zelenobílého krasavce z roku 1963 Vladimír Krupka. Necelou tunu vážícího veterána pak musí ukočírovat bubnové brzdy.

Tři desítky „chlouby“ východoněmeckého automobilového průmyslu si dalo sraz v Hradci Králové.
VIDEO, FOTO: V tomhle jsme jezdili jako děti. Podívejte se na sraz Wartburgů

Wartburgy mají jednu zajímavost, ke které se moderní auta vzhledem ke snižování emisí a tím i spotřeby vrací. Volnoběžka umožňuje po sundání nohy z plynu úsporné plachtění.

Socialistický luxus z Eisenachu

Auto bylo na svou dobu nezvykle rozměrné. Poskytovalo dost místa pro posádku, a to i na zadních sedadlech, a ještě mělo slušný kufr. Mimochodem model 311 je jen o 20 centimetrů kratší než první Škoda Octavie a současně o 20 centimetrů užší. „Na svoji dobu to byl pohodlný vůz. Byl velký, prostorný a pro hodně lidí byla výhoda, že vepředu není uprostřed tunel, protože má řazení pod volantem. Luxusní limuzíny nabízely sklápění předních sedadel na pružinu do lůžkové úpravy, takže vznikla ložná plocha, kde se vyspali dva dospělí lidé,“ připomíná pořadatel srazů aut pojmenovaných po hradu nad městem Eisenach.

Zdroj: Jiří Fremuth

Sám už má doma wartburgů několik. „Mám rozpracovaný kempink, což je pětidveřové kombi, dál mám třídveřový kombík, který byl vlastně v Německu určený pro drobné podnikatele. Na renovaci čeká také kupé. A ještě mám další dvě limuzíny,“ počítá své „varťasy“ Vladimír Krupka. Na denní ježdění ale wartburga nemá.

Warburgy nabízely na plánované hospodářství nezvyklý počet variant. „Třeba zásahovou verzi s plátěnými dveřmi a střechou pro vojsko či policii. Limuzíny se daly objednat se stahovací střechou,“ říká Krupka.

Poslední model 353, který v roce 1965 nahradil ten s označením 312, se vyrobil v NDR na začátku 90. let už s čtyřtaktním motorem.