„Z čeho mám radost? No jo, už vím. Pomohl jsem slepému člověku přejít silnici."

Vyznání mladíka doplněné fotkou je jedním z mnoha, přibližně stovky, vzkazů lidí, které se sešly na facebookové stránce nazvané komunita Lidé Hradce Králové.

„Obdobné projekty jsou po celém světě. Inspirovala nás akce Humans of New York. Říkali jsme si, proč bychom nemohli něco podobného udělat v Hradci," říká jeden 
z organizátorů Tomáš Hubka.  Spolu s ním stojí za projektem Anna Stránská.

„Říkal jsem si, koho bych tím pověřil, a pak mě napadlo: Proč bych se do toho nepustil sám," vzpomíná Hubka.

Na Facebooku vznikla galerie 14. dubna, autoři však příspěvky sbírali už dříve. Dnes tuto stránku sledují necelé tři tisíce lidí.

Pro srovnání – i když není moc spravedlivé, protože Velké jablko, jak se přezdívá New Yorku, je světovým městem číslo 1 – Humans of New York mají více než 9 milionů obdivovatelů.

Vyrovnat se New Yorku však není cíl Hradečáků. Tady jde o něco jiného. „Je to způsob poznávání společnosti, která nás obklopuje," vysvětluje Hubka.

Jak na to? S každým osloveným stráví třeba čtvrt hodiny, vyfotí ho a pak dají na Facebook jeho krátké poselství. Někdy stačí jedna věta. Třeba: „Láska je ta nejlepší věc."

Jindy je výpověď mnohem košatější. „Kdybych měl vybrat, co mě zaujalo, tak by to byla slečna, která popisovala chvíle, kdy neví, co má dělat," vykládá Hubka. „Sebere se, jede na letiště a někam odletí," dodá.

I takoví dobrodruzi žijí 
v Hradci…

Ukázky vzkazů na Facebooku
„Úžasný. Skvělý. Super. Nejlepší rok mého života – tak bych asi popsala můj pobyt tady v České republice. Naučila jsem se být volná a nezávislá a poznala jsem sama sebe. A nerozuměla jsem ani hovnu."   (Mariela (Honduras) – 10 měsíců v České republice)

„Nejraději vzpomínám na svého tatínka a na cestování s ním. Jednou se mě zeptal: Chceš jít s námi na túru do Rakouska nebo chceš nové džíny? Nakonec jsem měla oboje."

„Mám dva psy, co jsou z útulku, a je to taková životní láska. Těším se na ně, a když jsem bez nich, tak mi chyběj. Rád se snažím vysvětlovat lidem, že věnovat se takovéhle péči někomu, ať už to jsou zvířata nebo lidi, je povznášející. Častokrát si psi z útulku projdou nějakou negativní zkušeností, a proto tu lásku, kterou jim teď věnuju, tak mi vracej stonásobně zpátky."

„Ona se u nás ukázala na rok, než šla na vysokou."
„A hned jsem ji okouzlila."

„Já jsem spokojenej člověk. Když to řeknu slušně, vysral jsem se na všechno. Přestal jsem si dělat starosti s blobstma a žiju spokojeně."

„Čeho ze svého života nejvíce litujete?"
„K rodičům jsem se chovala hnusně. Chovala jsem se v pubertě hnusně a třeba jsem mamku kopla do břicha, se ségrou jsme se strašně mlátily. Když jsem se naštvala, tak jsem rozbila dveře. Snažím se jim to teď vracet a i třeba finančně jim pomáhat, protože už jsou teď starší a je to celkově úplně jiný. Když jsem bydlela ještě s nimi, tak to bylo takový, že ani táta neuměl říct, že nás má rád a teď když odjíždím, tak pomalu bulí, kam zase jedu. Snažím se jim vracet to, co oni mi dávali v dětství – lásku."