„Pak jsem koukal na televizi a viděl tu hrůzu, co se u nás děje,“ popsal další část čtvrtečního večera. Ihned začal žhavit telefony a zjišťovat, zda jsou jeho blízcí v pořádku. „Mojí rodině se naštěstí nic nestalo, ale někteří mí kamarádi zažili doslova peklo. Jeden z nich přišel o střechu nad hlavou. A to teprve před týdnem dokončil rekonstrukci baráku.

Ani ho nestačil pojistit a to tornádo mu vzalo úplně všechno,“ dodal pan Jiří a zběžně koukl na mobil, kde mu mezitím přišel od dalšího kamaráda report z domoviny: „Začalo to včera kolem 19:45, rychlost tornáda se odhaduje přes 200 km/h. Šílenost, kterou tady na jihu Moravy nikdy nebyla a změnila stovkám, ne-li tisícům rodin život z minuty na minutu.“ Hned ráno požádal pan Jiří zaměstnavatele, aby mohl z práce dříve a vyrazit do svého rodiště: „Pochopil to hned a umožnil mi to, teď se jen sbalím a vyrážím. Ale moc se netěším, to, co jsem viděl, a to nejenom na záběrech v televizi, ale i od fotek kamarádů, je prostě katastrofa.“

Příběh druhý: Kolega přišel o nový barák

Ještě ve čtvrtek večer se Jiří N (Jeho jméno redakce zná) z Hodonína loučil se svým kolegou a plánoval s ním páteční cestu kamionem naloženým zbožím pro továrnu ve východních Čechách. Večerní události jim však plány zhatily a jeho kolegovi doslova obrátili život na ruby.

„Večer jsem slyšel z venku takový podivný hukot. Tak jsem vykoukl ven a nad obzorem viděl temný mrak. Čekal jsem kroupy, ale co se dělo pak, to do smrti nezapomenu. Začali jsem dávat plachty na auta a najednou koukáme, že se na nás žene tornádo,“ popsal Jiří N. čtvrteční večer: „Najednou začaly padat větve a stromy. To trvalo asi tři minuty, Pak byl klid, ale spoušť byla obrovská.“

Dům, kde bydlí Jiří N. naštěstí přečkal řádění tornáda bez větší újmy: „Jen nám to vzalo pár tašek a vedle spadl strom na auto. Když jsem jej odstraňovali, volal mi kolega, že přišel prakticky o všechno.“ Ten před týdnem dokončil rekonstrukci baráku v místní části Bažantnice, kterou tornádo prakticky srovnalo se zemí. „V pondělí se do zrekonstruovaného domu nastěhoval. A ani se ještě pořádně nerozkoukal a tornádo mu vzalo nejenom střechu, ale i kus baráku a strom mu zcela zdemoloval auto. Teď nemá kde bydlet. No hrůza,“ dodal Jiří N.

Ten ihned vyrazil do této čtvrti pomáhat. A ráno vyrazil sám na cestu se zbožím: „Musel jsem, pokuta za to, kdybychom neodjeli, by byla obrovská. Ale jakmile se vrátím, půjdu kamarádovi pomoci. Je to hrozné. A nejhorší na tom celém je, že on si ještě barák nestačil pojistit.“

Příběh třetí: Město ani nepoznal

„Seděli jsme takhle večer na pivku a dělali si srandu z toho, že bouřka nás zase mine,“ popsal čtvrteční večer Jiří Procházka z Hodonína s poukazem na to, že právě Hodonín je jedním z nejsušších míst v republice. „To, co pak přišlo, však bylo nepopsatelné. Hlavně tedy v Bažantnici. Hned jsem tam vyrazil kamarádům na pomoc. A to co jsem viděl, to se snad nedá popsat. Odfouklé střechy, obnažené trámy a pobořené domy. No zkrátka hrůza, dodal Jiří Procházka. Ten se dostal do postele až dlouho po půlnoci: „Jakmile jsem kamarádů, pomohl, musel jsem se vrátit domu, kde v baráku začala stoupat voda. Tak asi do dvou jsme vylévali vodu ze sklepa. A pak jsem totálně psychicky i fyzicky vyčerpaný padl do postele.“

Hned ráno však vyrazil Jiří Procházka opět na pomoc. A město prakticky nepoznal: „Ráno se teprve ukázala celá ta zkáza. Nikomu bych nic takového nepřál. Třeba, když jsem šel kolem školy. Tu jsem nepoznal. Potkal jsem svého kamaráda, který tam učí. A ten mi řekl, že budou rádi, když školu dají do pořádku do začátku školního roku.“