Za rodiči jezdí sice do Afriky, ale zároveň do Španělska – bydlí totiž ve španělské enklávě Melilla.

„Sedmnáct let jsem žila v Maroku, ale studovala jsem tam španělské školy, proto byla univerzita ve Španělsku v podstatě jediná volba," říká. Studium farmacie v Salamance ovšem nedokončila a rozhodla se pokračovat v Hradci. Z části v tom měla své prsty tradice – otec Maročan poznal Soninu matku Češku právě při studiích na místní farmacii.

Španělsko je více tradiční než Česko

„Ve Španělsku se klade větší důraz na tradice, všechno se tam oslavuje, ale v Česku je zase spousta věcí mnohem lépe organizovaná," srovnává Sonia. „Vstávat do práce třeba v šest je pro Španěla něco naprosto nepředstavitelného," dodává.

Sonia je praktikující muslimka. Tvrdí, že z části díky výchově, ale je to pro ni i způsob života.

„Věřím ráda. Lidé se občas ptají, jestli se tím necítím omezená, ale je důležité si uvědomit, že když si vyberu něco nedělat, je to také volba," vysvětluje. Jak sama říká, ve Španělsku jsou však muslimové mnohem běžnější a tamní komunity aktivnější.

Až dostuduje, plánuje se alespoň na čas vrátit zpátky do Maroka, respektive do afrického Španělska.

„Melilla přitahuje hlavně Maročany z nejbližšího okolí, ale přistěhovat se tam není pro Maročany vůbec snadné. Většinou se tam musí dostat přes někoho, například i nahlásit bydliště k někomu, kdo už v enklávě bydlí," říká Sonia.

„Asi hlavně klid, který tu je, a samozřejmě hokej," odpovídá na otázku, co bude z Hradce nejvíce postrádat po svém návratu.

A kým se dívka, která prožila svůj dosavadní život ve třech odlišných kulturách, cítí být?

Češka, co píše španělsky

„Jsem z toho občas zmatená. Když jsem v Česku, připadám si jako Maročanka, když jsem v Maroku, připadám si jako Češka. Ale myslím španělsky, i poznámky si píšu ve španělštině, stejně tak na filmy se nejraději koukám ve španělském jazyce. Takže asi nejvíce se cítím být Španělkou."

David Rozsíval