„Přijeli jsme na festival všech dechových hudeb, zahrajem vám pěkný písničky,“ broukám si song kapely Tři sestry při cestě do Kosic na Hradecku s napětím, co mě asi čeká.

Po krátkém bloudění kvůli neexistenci navigačních tabulí vjíždím na cestu obklopenou starými stromy, o které se evidentně léta nikdo nestará. Všude kolem jsou poházené větve, které neodolaly nedávné silné bouři.

„Tyhle pozemky před lety z neznámého důvodu získalo Povodí Labe. Chtěli bychom je dostat zpět a vytvořit tam klidovou zónu,“ omlouval se později starosta Milan Ornst.

Mladík v reflexní vestě s nápisem hasiči mě neomylně navádí na náves, kde se téměř nedá zaparkovat. Takový zájem o přehlídku dechovek s názvem Vrzáňovy Kosice jsem skutečně nečekal.

Mezi převážně staršími lidmi jsem zaznamenal džentlmena v obleku. Co chvíli se s někým zastaví, podává mu ruku a prohodí pár slov. Z domnělého starosty se vyklubal syn dirigenta Karla Vrzáně, na jehož počest festival vznikl, Petr.

„Tenhle nápad se zrodil v hlavách kamarádů mého otce. Ze začátku jsme si řekli, že když může být Kmochův Kolín nebo Smetanova Litomyšl tak proč ne Vrzáňovy Kosice. Na tátu vzpomínám rád, byl to úžasný člověk. Na sklonku života se mi omlouval, že se mi více nevěnoval, ale to nemusel,“ říká Petr Vrzáň.

Každou chvíli bere do ruky telefon. „Pasoval jsem se do role programového ředitele. Zrovna máme trochu potíže se zvukem,“ řekl. Ve svém „oboru“ se zřejmě vyzná. Jeho přičiněním se hvězdou festivalu měla stát Jarmila Šuláková s Fleretem.

Po chvíli si přece jen třesu pravicí se starostou. Spokojeným, ale trochu unaveným.

„Večer před akcí si vždycky říkám, že bych festival nejraději zrušil. Na úpravě návsi jsme pracovali od devíti ráno do osmi večer. Stavěli jsme velký stan, nosili židle, řada lidí přinesla i svoje, uklízeli jsme a museli jsme vymalovat čelní stěnu za pódiem. Příprava festivalu však začíná už v zimě,“ povídá Milan Ornst.

Do areálu se stále trousí další lidé. Podle odhadů prvního muže Kosic je připraveno zhruba 500 míst. Dechovky si publikum s řadou mladých lidí zcela podmanily. Po chvíli se vůbec nikdo nestydí zpívat. Jen Jarmily Šulákové se lidé nakonec nedočkali.

„Její kapela odmítla hrát. Naše technika totiž neuspokojila jejich požadavky. Podařilo se nám narychlo sehnat Standu Hložka,“ dodal starosta Ornst.