O revoluci, která v Praze vypukla 17. listopadu, rozhodně ne. Například 18. a 19. listopadu se na titulní stránce objevila zpráva o návštěvě kubánského velvyslance v kraji. První zmínky o tom, že se „něco děje" si čtenáři mohli přečíst až o několik dní později. A to většinou ve stylu „odsuzujeme veškeré pokusy o politický převrat v naší spokojené socialistické společnosti".

„Členové základní organizace KSČ v Hradci Králové na své výroční členské schůzi přijali stanovisko, v němž vyjadřují nesouhlas s postojem umělců, kteří přeměňují divadla v tribuny a negativně ovlivňují občany. Chtějí společně v Chartou přivodit rozvrat v naší společnosti," píše se v Pochodni ve čtvrtek 23. listopadu.

V ten samý den list otiskl i názor čtenáře a hrdiny socialistické práce Oldřicha Kalouska, který byl tehdy vedoucím podniku Závody Vítězného února Hradec Králové: „…každá společnost vychází z toho, co vyrobí a podle toho se prostředky mohou dále rozdělovat. Studenti i umělci žijí právě z těchto základů. A pokud vystupují pod heslem přestavby, pak si musí uvědomit, že stávkami a dokonce výzvami ke generální stávce situaci naopak zhoršují, a že to není cesta k přestavbě," píše Oldřich Kalousek a dodává, že každý má své povinnosti a těmi studentskými je učit se.

Východočeská Pochodeň v pozdějších dnech mapovala i dění na vysokých školách a divadlech v kraji. Ke stávce pražských vysokoškoláků se připojila například Lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Hradci, list informoval i o meetingu studentů hradecké pedagogické fakulty, kde zazněly požadavky zahájit stávku. „Výuka na Vojenské lékařské akademii J. E. Purkyně a praxe mediků probíhají normálně," píše se v novinách.

„Východočeské loutkové divadlo Drak stejně tak jako Divadlo Vítězného února v Hradci Králové zrušily všechna představení plánovaná na tento týden a připojily se k výzvě pražských divadel," zní zpráva z 22. listopadu. Nehrálo se ani v pardubickém divadle.

„Dialog je potřebný, ale na správném místě a se správnými lidmi. Rozhodně k němu není pravým místem ulice, ani hlediště divadla. Po ulicích by měla jezdit auta, divadla hrát, školy učit, továrny pracovat." píše ve své glose z 22. listopadu Miroslav Vohralík. V podobném znění informovala své čtenáře Pochodeň i během následujících dní.

Glosa Pochodně z roku 1989.