„Momentálně pracujeme na katastru Plačic, zkoumali jsme také lokalitu na druhé straně silnice na katastru Stěžer," přibližuje archeolog a hlavní šéf v terénu Petr Hejhal. Tým čítající kolem třiceti lidí od kopáčů, přes archeology až po antropologa, bude nyní pokračovat směrem na jih na Vlčkovice. Díky příznivé zimě se zatím vše vyvíjí podle plánů – v lokalitě se pracovalo téměř denně, krátkou přestávku si výzkumníci udělali v podstatě jen o vánočních svátcích. Výkopy by měly skončit do konce května. „Jakkoliv je to velká stavba, tak jsme ji nijak nezdrželi. Součinnost je zatím vynikající, což není vždy pravidlem."

Archeologům se na místě podařilo odkrýt sídliště ze starší doby bronzové datované do doby zhruba 1900 let před naším letopočtem, které patří k únětické kultuře. Poměrně rozsáhlé sídliště skrývalo půdorysy domů kůlové konstrukce i objekty, které zatím archeologové souhrnně označují jako „sídlištní" a zkoumají, k čemu asi mohly sloužit. „Na místě se našla především keramika, objevili jsme ale také doklady textilní výroby, v jednom objektu byla uložena hliněná závaží ke tkalcovskému stavu," vypočítává Petr Hejhal.

Pohřební mohyly přežily i orbu

Dalším významným nálezem je pohřebiště z raného středověku. Nejstarší doklady pohřbívání představují zbytky pohřebních mohyl z 8. až začátku 9. století, které ve většině případů sloužily k uložení žárového pohřbu. Kremace se často ukládala do nádoby, která byla postavena na vršku mohyly. „Na Královéhradecku jsou dochované mohyly pouze v oblastech, které jsou zalesněné. Tady to je první příklad toho, kdy raně středověké mohylové pohřebiště bylo zkoumáno v otevřeném, roky zemědělsky obdělávaném terénu. Mohyly samotné tu už dávno nejsou. Zachytili jsme ale příkopy, které byly vyhloubeny po jejich obvodu. Velmi zajímavé na tom je také to, že loni na podzim jsme pohřebiště tohoto typu z té samé doby zachytili i v rámci výzkumu na Slezském Předměstí," mluví o neobvyklé shodě okolností Petr Hejhal.

Mladší fáze existence pohřebiště je zatím pouze předběžně datována do druhé poloviny 10. do začátku 11. století. „Výzkumem se nám podařilo zachytit 65 kostrových hrobů. Nalezli jsme tři hranice pohřebiště – severní, západní a východní, a není vyloučeno, že pokračovalo dále směrem na jih. Teoreticky tedy mohlo být větší," naznačuje archeolog a dodává, že jde i tak o největší dosud známé pohřebiště z této doby ve východních Čechách. Jen o něco menší je například na katastru Lochenic.

Cizinec, delikvent? Zatím je to záhada

Na pohřebišti byly až na dvě výjimky všichni pohřbení v tehdy běžné pozici, natažení na zádech, hlavou k západu. V jednom případě ale byla kostra uložena severojižně a ve druhém šlo dokonce o člověka pohřbeného ve skrčené pozici na boku. „Jedna z možností je, že se jednalo o pohřeb ze starší doby bronzové, kdy se takto pohřbívalo běžně. Pak je tu ale druhá varianta, ke které se přikláním, že se jednalo o atypický raně středověký pohřeb. Ty sice nejsou úplně běžné, ale objevují se a jejich interpretace jsou různé. Šlo o někoho, kdo se vymykal normálu, ale nevíme jak. Existují různé výklady. Například, že to byl cizinec, delikvent, nebo někdo, o kom se komunita domnívala, že by mohl třeba po smrti škodit. Zkrátka nějak vybočoval."

Ženský hrob se pozná podle šperků

V kostrových hrobech byli nebožtíci uloženi většinou v dřevěných rakvích. „Standardní výbavou hrobu je keramická nádoba, hrnec, který byl uložen u nohou mrtvého. Snadno rozpoznatelné jsou pak pohřby žen, ty byly vybaveny šperky," přibližuje archeolog. Četně zastoupeny byly takzvané esovité záušnice, jedna mladá dívka jich měla v hrobě dvanáct. Některé ženy byly také vybaveny náhrdelníky se skleněnými korálky, tři měly korálky z broušeného karneolu.

„Jednoduchá přímá úměra mezi tím, s čím byl člověk uložen do hrobu, a tím, co znamenal za svého života neexistuje. Máme tu příklad ženy, jejíž hlavu zdobily tři záušnice, což je na poměry tohoto pohřebiště takový trochu horší standard. Nicméně velmi zajímavá byla úprava hrobu. Hrobová jáma byla situována uprostřed obdélného ohrazení, můžeme se domnívat, že se jednalo původně o základy nějaké dřevěné konstrukce. Na zkoumané lokalitě je to unikátní. Ta žena musela být významná za svého života, že si takto vyhráli s místem jejího posledního odpočinku."

Proč se starší mohyly a mladší kostrové pohřebiště překrývají, je téměř jisté. Slované v 10. a 11. století věděli, že se jedná o místo k pohřbívání a tak na tuto tradici navázali. Své mrtvé pohřbívali jak mezi mohyly, tak v některých případech přímo do nich. Využití staršího mohylového pohřebiště k pohřbívání v raném středověku není výjimečné, z Královéhradecka známe tuto situaci v blízké Hvozdnice nebo Stračovské Lhoty.

Nové sídliště našli před pár dny

Další zajímavý objev se archeologům podařil jen před několika dny. „Zhruba před čtrnácti dny jsme odkryli část raně středověkého sídliště na jižním břehu Plačického potoka, asi 300 metrů od zkoumaného pohřebiště. Domníváme se, že jsou obě lokality současné a že jde o pozůstatek raně středověké vesnice, jejíž obyvatelé pohřebiště využívali," vysvětluje archeolog.

Keramický střep a kamínek si nemůžete splést, tvrdí výzkumníci
Na vykopávkách pod budoucí dálnicí D11 pomáhají studenti i nadšenci do archeologie. Mezi nimi i Petr Mach, který se hlásí na vysokoškolské studium archeologie na Univerzitě Hradec Králové a chtěl si tuto práci vyzkoušet na vlastní kůži.  Tento týden ho zaměstnávalo odkrývání půdy z jedné výplně, kde našel několik keramických střepů. „Jámy tu vznikly před mnoha stovkami let a předměty, které v nich byly, postupně zaplavoval humus. Ten mi dnes odkrýváme a hledáme, co v něm je. Jsou tu vidět jednotlivé vrstvy, jak se to postupně zanášelo," popisuje Petr. Úlomek keramiky na první pohled vypadá jako očouzený kamínek, laik by si ho tak možná ani nepoznal a zahodil. „Keramiku a kámen zaměnit nemůžeme," ujišťuje nicméně Petr Mach. Stačí když se po střepu přejede třeba nožem a hned je jasná jiná struktura i barva. Už několik měsíců na místo jezdí také studentka hradecké univerzity Blanka Šmídová. „Momentálně pracuji na objektu, kde se našla keramika, našla jsem tu několik velkých střepů. Lepší nálezy jsme ale měli při odkrývání pohřebiště. Tam se mi podařilo objevit například i křesadlo, broušený korálek a několik záušnic," vykládá s nadšením sympatická blondýnka, která by se archeologii chtěla věnovat i v budoucnosti.

Archeologové, kteří přijdou po nás, toho najdou ještě víc
Záchranný arechologický výzkum na staveništi dálnice D11 u Hradce Králové.Takřka na celé ploše úseku stavby dálnice D11 na západ od Hradce  probíhá záchranný archeologický výzkum, který vede archeolog Miroslav Novák. Slovíčko záchranný značí to, že výzkum probíhá pouze na plochách, které by byly zasaženy stavbou. Jinam se tedy tým archeologů nedostane. V podstatě všechny výzkumy, které nyní na území naší republiky probíhají, jsou tohoto typu. Není škoda, že je výzkum omezený pouze stavbou? „Počítáme s tím, že archeologické prameny nejsou nevyčerpatelné. V současné době máme jiné metody, než byly například v první polovině dvacátého století. Stejně tak jiné technické vymoženosti přijdou v budoucnosti. Nemůžeme vyčerpat veškerý fond těm, co přijdou po nás. Optimisticky předpokládáme, že se jim podaří zjistit ještě více než nám," tvrdí hlavní archeolog terénního výzkumu Petr Hejhal.