Co v článku najdete?
Zřejmě nejrozsáhlejší prostranství obhospodařuje již pátým rokem Václava Hušková s manželem Antonínem v ulici Jana Masaryka na Moravském Předměstí. Do domu s několika sty malometrážními byty se na důchod přestěhovali z Velkého náměstí před sedmi lety. Tehdy je překvapilo, že se sousedé vzájemně nezdraví, a množství odpadků v okolí, zejména pod balkony.
„Říkala jsem si, že přece neprožiji zbytek života nad takovým hnojem. Je to dům, který je nechvalně proslulý i mezi pracovníky technických služeb. Tam se mě totiž ptali, co tady děláme, když je tady největší nepořádek v Hradci. Začali jsme to uklízet a mě napadlo si sem zasadit jiřinky, které jsem si s sebou přinesla ze starého bydliště. Tím to začalo a postupně se to tady rozrostlo. Teď už občas potkám někoho, kdo mě pochválí, to je velmi příjemné. Jsem ráda, když si toho někdo všimne,“ rozvažuje Václava Hušková při obhlídce zahrádky.
Květiny na ploše zhruba deset krát třicet metrů doplňuje i několik citlivě zvolených druhů stromů. Zatím je před sezonou, ale počasí už dává najevo, že nastává čas jarních prací. Bývalá dětská zdravotní sestra kontroluje zejména stav dřevin, které lidé pravidelně poškozují. U nohou má průhledné nádoby, pod kterými jsou štěpy růžiček, opodál čnějí ze země čtyři malé topoly a také javory jasanolisté.
„Nevyrostou vysoko a nebudou tak lidem vadit, ale zároveň jsou rozložité, takže dají stín. Každý z nich však byl za svůj krátký život několikrát ulomený a nebudou asi úplně rovné. Co se dá dělat, třeba to nějak dopěstuji. Každou zimu někdo něco poláme. Jeden stromek už úplně uhynul, tamty dva asi také nepřežijí, ale tento to snad vydrží,“ ukazuje škody na stromech, které pocházejí z okolí. Václava Hušková totiž předpokládala, že zaujmou vandaly.
„Nechtěla jsem proto vydávat peníze z důchodu. Dočetla jsem se, že listnaté stromy se v prvních dvou letech života poměrně dobře přesazují a věděla jsem, kde v okolí jsou houštiny s takovými stromečky. Získala jsem je tak zadarmo, protože bylo jasné, že je lidi budou ničit,“ upřesňuje pěstitelka a uklízí nepořádek po zimě. Na trávníku se válí kusy igelitu, pod balkony jsou nahromaděné nedopalky a prázdné krabičky od cigaret.
„Kvůli odpadkům nepěstuji nic, co by bylo k užitku a dalo se sníst. Jsou tu tulipány, čínské karafiáty, růže a různé letničky. Vloni jsem koupila krásné plnokvěté tulipány, ale někdo je ukradl i s cibulí. Podívejte se tady na ten binec. Ale to je nic proti tomu, jak to bylo dříve. Z oken létaly zbytky jídel, prázdné krabičky od cigaret, zapalovače, hygienické potřeby,“ vzpomíná Václava Hušková. Své království chtějí manželé Huškovi udržovat, dokud to půjde. V plánu mají nakoupit trvalky, které by nedaly tolik práce, již dříve koupili křovinořez.
play_fill
„Manžel to tady občas ‚přejede‘. Pracujeme zkrátka na tom, abychom tu něco udrželi. Tatínek byl zemědělec. Pocházel od Nového Města nad Metují, celý život měl zahrádku, bylo to v něm a já jsem to asi podědila. Naším cílem je tady příjemně žít,“ říká Václava Hušková a pochvaluje si, že v okolí uklízejí i další obyvatelé domu.
„A na druhé straně je další zahrádka, kterou tam udělal jeden ze sousedů. Mám tak, v uvozovkách, konkurenci a jsem za to velmi ráda. A také na balkonech v okolních panelácích bývají krásné muškáty,“ připomíná.
Záhonky s květinami se stále častěji objevují také u domů na sousední Benešově třídě. O jeden z nich se stará Táňa Šormová, která je členkou komise místní samosprávy a na Moravském Předměstí žije od osmdesátých let.
„Menší plácky pod balkony vypadají často strašně, ale kytičky přibývají, stejně jako různé skalky, kačírky a jinak udržovaná místa. Těžko říci, jestli je to nějaký trend, ale okolo domů je to mnohde rozhodně hezčí. Já mám zahrádku u vchodu, kde bydlím a už jsem si ji začala i osévat, protože by to jinak bylo vyprahlé. Chlapi z baráku mi přivezli starou sekačku a starám se i o trávník. Posečenou trávu odnáším do kontejneru na bioodpad,“ vypráví Táňa Šormová. Ani jí se nevyhýbají škody páchané kolemjdoucími. Místo je frekventované a s občasnou újmou počítá. Odradit se tím prý v žádném případě nenechá.
„Před týdnem jsem odjela na víkend, a když jsem se vrátila, marně jsem hledala kvetoucí bledule a sněženky, které tam předtím byly. Nějaký dobrák je centimetr nad zemí uřízl. Vloni na jaře si někdo sklidil narcisy a letos bledule a sněženky. Co naděláte,“ pokládá řečnickou otázku Táňa Šormová.
O zeleň na sídlišti se starají Technické služby Hradce Králové (TSHK). Vedení městské organizace aktivitu obyvatel vítá, ale má i řadu výhrad a doporučení, aby nedocházelo ke kolizním situacím či nevhodným zásahům. Vždy záleží na konkrétním místě. Třeba výsadbu stromů nevidí pečovatelé o hradeckou zeleň rádi, protože hrozí kolize s inženýrskými sítěmi. Zároveň je třeba ji plánovat na mnoho let dopředu a zvažovat, jaký druh stromu na daném místě vysadit s ohledem na jeho velikost a vlastnosti, a také třeba na architektonické záměry.
„Byli bychom rádi, kdyby lidé nechali stromy na nás. Ale jiná věc je výzdoba před domy. Jsme rádi, když se nám lidé ozvou a víme o tom, že se o ta místa starají,“ zdůrazňuje náměstek ředitele TSHK Daniel Jeřábek a přidává rady, jak by lidé měli k pěstování přistupovat. Je důležité, aby se starali o ucelené plochy, nikoli osamocené kytičky, které mohou pracovníci služeb při sekání přehlédnout.
„S lidmi se často domlouváme, že si vezmou na starost celé prostranství před vchodem a potom je to ku prospěchu věci. Nemusí to však být velké plochy. Byli bychom také rádi, kdyby lidé byli sdílnější, dávali nám to vědět a mohli jsme se dohodnout na postupu. Mnohde to tak funguje. Jsme rádi, když se lidé snaží vylepšit okolí a udělají více, než že zvednou telefon a postěžují si, že je něco špatně. Vítáme, když přiloží ruku k dílu, ale musí to být koordinované,“ shrnuje Daniel Jeřábek a připomíná, že následná péče o zeleň je pracnější než vlastní výsadba.
