V nepatrně zvlněné krajině mezi Hradcem Králové a Novým Bydžovem je schována nenápadná obec s dnes již ještě nenápadnějším zámkem. Vcelku smutný příběh této původně krásné a výstavné barokní památky snad nabere nečekaně dobrý kurz. Ale proč se nejprve nepustit proti proudu času?
Je bohužel pravda, že ani místní se v době socialismu o stavbu nijak nebrali. Jenom náhodou nedošlo k úplnému zničení vzácného oltáře v kapli, přeneseného sem z chrámu svatého Víta v Praze.

Fresky v kapli, signované „Ferdinand Brendel pinx ao 1761“, zachránil příchod Okresního archivu Hradec Králové v roce 1968. Instituce nechala budovu upravit pro potřeby depozitáře, nechala opravit fresku a zámek byl udržován.

Paradoxně toto vše zmařila restituce. Paní Myslivečková se o zámek přihlásila a budova jí byla vydána. Musel odejít archiv, ačkoliv nabízel slušné peníze za pronájem, i myslivci, kteří zde měli klubovnu a nabízeli za její zachování nájem a starost o budovu. Archiv svůj boj nevzdával, neboť se ukázalo, že restituentka nemá svoji žádost podloženou správnými dokumenty, a podal na ní žalobu. Jenže.

Několikaleté soudní řízení ať už banalit nebo velkých kauz je u nás téměř normou. V roce 1994 byla kaple opět vykradena, sošky z oltáře a vyřezávané lavice zmizely. Škoda se tehdy vyšplhala údajně až k 780 tisícům. V té době zatékalo do většiny místností následkem totální neúdržby. Zámek nebyl nijak zabezečen, a tak se stal rejdištěm lidí, kteří rádi něco v klidu zničí.

Zdevastovaný zámek v Barchově.

Ale i restituenti se ukázali jako zkáza. Jeden z rodiny majitelů nechal strhat pískovcové hlavice a podezdívky a zpeněžil je u překupníků v Novém Bydžově. Nezůstalo to utajeno, a tak vznikla další soudní žaloba, podaná tentokrát okresním úřadem. Potomci rodiny Picků roku 2004 prodali své dědictví firmě Barchov reality s.r.o. Ta zatloukla rozbitá okna deskami a nechala alespoň opravit část okapů.

Zdá se, že se teď vše po dvacetileté anábázi otočí k lepšímu. V roce 2009 došlo k odprodeji novým majitelům, kteří se pustili i do obdělávání zemědělské půdy a mají vizi časem zámek dostat do „použitelného“ stavu. To znamená především opravit střechy.

Jsou navíc v kontaktu s jaroměřským památkovým úřadem, což svědčí o snaze o poctivost. Další ze záměrů je také dát do pořádku park. Snad tedy přijde dobrá zpráva, kterých není nikdy dost, a cestičky budou časem pěkně vysypané bělostným pískem.

MAREK DUSIL
(redakčně upravila Silvie Špryňarová)