Česká republika je unikátem. Alespoň co se čajoven, které se tu od revoluce zabydlely, týče. Jsou téměř v každém městě. Hradec Králové má hned tři. Jedná se o příjemná „doupata”, kde se živě diskutuje, přednáší nebo jen mlčí. Hlavně se zde popíjí lahodné šálky čaje ze všech koutů světa. Do většiny čajových svatostánků nepatří alkohol. Návštěvník se může nechat oblažit nanejvýš vodní dýmkou, jejíž tabák má různé příchuti.

V České republice je několik set čajoven. Málokdo dokáže tento společenský jev vysvětlit. Jedná se o prostředí, samotný čaj, komunitu lidí, kteří do čajovny chodí nebo osobu obsluhujícího?

Od všeho zřejmě trochu. Základních druhů čaje je přibližně šest: černé, zelené, červené, bílé, žluté a několikanásobně fementované - tmavé. Každopádně čaje dokážou, když se venku pořádně ochladí, hezky zahřát a v létě svým složením zase ochladit. Hradečáci mají následující výběr. Mohou navštívit čajovny na Velkém náměstí či v ulici Rokitanského a jednu na Masarykově náměstí. Každá nabízí úplně jiné originální prostředí, odlišný sortiment a pestrý druh návštěvníků.

Duchovno a energie

Sluneční čajovna nabízí svým hostům na první pohled duchovnější prostředí. Když jsem vstoupil do jejích útrob, vítala mě energická provozovatelka Markéta, která vzápětí donesla k ochutnávce lahodný čínský čaj. Markéta je plná nápadů a tvůrčího nasazení.

„V mé čajovně chci integrovat různé umělecké projekty a zároveň nabídnout lidem, aby si sem mohli odběhnout od každodenní reality,” řekla provozovatelka hradecké Sluneční čajovny Markéta Kočková. V prostorách útulné čajovny, která se jí stala obživou, se člověk cítí domácky. „Podstatou mého podniku je samozřejmě čaj, nikoli alkohol, nebo něco podobně agresivního,” prozradila Kočková. Její snaha vytvořit prostředí plné pohody, kdy by se lidé cítili dobře, přišli popít šálek čaje, pokouřili dýmku, se nemíjí účinkem. V čajovně, po dobu mé přítomnosti, bylo hostů dost.

„Chodí sem všechny věkové skupiny. Skupiny mladších dospělých lidí na dýmku nebo starší lidé přijdou za meditací,” prozradila Kočková. Lidé mají často mylné představy, že co čajovna, to pochybné doupě. Opak bývá pravdou. „ Ve většině případů si lidé myslí, že tady je hašišové doupě. Bylo už s tím pár konfliktů,” vzpomínala Kočková. Když jsem dopil čaj, tak jsme se rozloučili, a pokračoval jsem dál na své pouti za čajem.

Výlet směřující 
do Číny

Tentokrát jsem vyrazil směrem Masarykovo náměstí, kde na mě v Dobré čajovně čekala pozoruhodná osoba provozovatele Jiřího Boráka. Tady je prostředí úplně odlišné. Obsluhující mají dokonce vkusné stejnokroje a interiér připomíná čajovnu z Dálného východu. Samotný provozovatel mi ve své rozvážnosti nabídl předobraz moudrého Číňana, který oplývá sebekázní, kontrolou a ukázněností nejen nad sebou samým, ale i v prostředí své čajovny.

„Čaj je pro mě specifický tím, že je to v prvé řadě rostlina, což mnoho lidí neví. Návštěva čajoven mi byla vždy blízká tím, že se tam nekouří a že se tam schází dobrá parta lidí. Další výhodou je, že v čajovnách bývá přátelské a klidné prostředí,” zamyslel se Borák. Když se rozhlédnu kolem sebe, vidím mírně potemnělé a příjemné prostředí, které ve mně vyvolává pohodu. „Člověk, když je v čajovně, by měl zapomenout na to, co je někde ve vnějším světě, což si myslím, že se nám tu daří,” rozjímal Borák. Při následné rozpravě a popíjení vietnamského čaje zabrousíme k přípravě. „Základem je určitě kvalitní čaj a druhá nejzásadnější složka je kvalita vody. Hradecká voda je pro přípravu čaje nevhodná, proto používáme dvoje filtry a změkčovač vody,” odtajnil Borák. Následná příprava čaje je doslova alchymie. Nováčci odměřují teplotu vody teploměrem. Zkušení mistři mají přípravu v oku. Nezkušení používají například budíky, které jim odměří čas, což ti, kteří připravují čaje léta, již dávno nepotřebují. „Jak říká můj kamarád, tak tramping a čajovny vymysleli Češi. Vysvětlit velký zájem o čaj nedokážu, ale je to fajn. Například v Německu vůbec nemají o něčem takovém povědomí,” zamýšlí se Borák. Je dopito. Bylo by o čem povídat a mám chuť si dát další nálev, ale čajovna je plná, a tak nechci Jiřího Boráka zdržovat. Vycházím tedy vstříc poslednímu čajovému svatostánku v Hradci Králové, což je Čajovna u Poutníka v Rokitanského ulici. S břichem plným čaje zdolám jeden z mála hradeckých kopců a vstoupím do arabského světa.

Arabský svět 
na východě Čech

Ovane mě dým z vodní dýmky a nestačím se divit výbavě vnitřních prostorů, které jsou vkusné dekorativní a nezapřou v sobě orientální ornamentalismus.

Prohlížím si prostor u pultu, kde jsou nádherně vykládané, jako v malé galerii, různé předměty související s čajem. Čaje už mám pro dnešní den dost, a proto neodolám a nechávám si připravit silnou arabskou kávu z džezvy okořeněnou kardamonem.

Odhodlám se k vodní dýmce, spokojeně pokuřuji, připadám si jako alipaša z Bagdádu a rozmluvám s družnými hosty podniku. Chodí sem často a mají podnik rádi, mohou si zde popovídat, sdílet společné i protichůdné názory. „Poutníka mám rád. Je to čajovna otevřená pro každého,” uzavřel návštěvník Petr Coufal.