Ubytovna v Brněnské ulici pro sociálně slabé rodiny má nevalnou pověst. Před třemi roky muselo město uzavřít dvě patra, které nájemníci naprosto zdevastovali. Poslední dobou se ale hodně věcí mění k lepšímu.

Před rokem a půl přišel do ubytovny nový správce. Když nastupoval, dům se vyklízel. Hromada odpadků pod schody, pod barákem vyhozené balkonové dveře nebo požární hadice z hydrantu. „Chlapi ze správy nemovitostí odvezli z chodby v přízemí dva kontejnery bordelu," popisuje tehdejší stav Michael Šešina. Dvě patra stále fungují a žije v nich sedmnáct rodin.  Většinou takové, které měly v městských bytech problémy s rušením nočního klidu, úklidem nebo placením nájmu.

Přestupní místo

Ubytovna by měla být přechodnou stanicí, kde se dají dohromady, oddluží a začnou pracovat. Ne vždy to tak ale funguje. Někteří obyvatelé se vrací. Na ubytovně víceméně fungují, mimo ní ne. Nebo si městský byt prostě nemohou dovolit. „Někteří nájemníci už tady jsou přes tři roky," říká správce domu, který se po půl roce do domu sám nastěhoval. Je pod programem ministerstva vnitra a tohle byla jedna z podmínek.

Udržují pořádek

Ohromný nepořádek byl na ubytovně tím největším problémem. Systém úklidu správce domu za rok a půl předělával šestkrát, teď ale funguje. „Mají rozpis na každé patro a vždycky si to po provedení musí jít nechat podepsat," vysvětluje s tím, že mezi převážně romskými rodinami vznikaly konflikty kvůli tomu, že jedni uklízeli poctivě a druzí ne.

Centrální pošta

Do domu pravidelně dochází asistenti prevence kriminality, sídlí tam nezisková organizace Salinger, důležitá je spolupráce sociálního odboru i města.

„Působení všech těch složek dohromady pak může mít účinek," věří Šešina. Jeho opatření ke zlepšení situace výrazně přispěly. Dříve měly všechny rodiny vlastní schránky a brzy byly úplně zničené. Tak udělal jednu centrální schránku a proti podpisu pak poštu předává lidem. „Funguje to a spousta z nich je ráda, že si sem můžou nechat posílat poštu a nemusí kvůli tomu na úřad," dodává správce domu.

Zapojili se do práce

Na každém patře je nástěnka, kde mají domovní řád, čísla na záchranné složky, rozpis úklidů, upozornění z magistrátu města nebo pracovní dobu správce. Ten se pustil i do nutných oprav a postupem času ho nájemníci překvapili svou ochotu zapojit se.

„Když jsem začal natírat zábradlí, postupně chodili nájemníci a začali mi pomáhat. Jeden pán, co dělá na stavbě, donesl vyřazená stará světla, které jsme tady potřebovali. Ukázalo se, že ubytovna není úplně ztracená," těší Šešinu.

Před půl rokem na žádost nájemníků dostali jednu lavičku před dům. Na zkoušku. Nic se s ní nestalo a brzy by tak měly přibýt další. Pomohl také elektronický zámek na dveře, díky kterému se do domu nedostanou bezdomovci nebo feťáci. „Hodně se to tady zlepšilo, je to mnohem hezčí, než když jsme sem přišly. Víme, že je to hodně zásluha pana Šešiny," hodnotí proměnu dvě patnáctileté obyvatelky domu.

Opravy i kamery

Město prý několik let vedlo diskuze, co s ubytovnou dělat, místo varianty uzavření se nakonec rozhodlo pro rekonstrukci dvou neobyvatelných pater.

„Dospěli jsme k názoru, že pro ty sociálně nejslabší bychom přece jen měli mít ubytovnu, ale nechceme, aby si tam nájemníci dělali, co chtějí, takže jsme v souvislosti s rekonstrukcí dvou pater přistoupili v rámci zvýšení bezpečnosti a pořádku k instalaci kamerového systému a otevření vrátnice se stálým dozorem," vysvětluje vedoucí odboru správy majetku města Milan Brokeš.

Od toho si slibují zlepšení situace i sami obyvatelé. Podle správce domu s kamerami souhlasí. „Většinou si stěžují všichni na ty ostatní a věří, že jim kamery dají za pravdu. Jakékoliv konflikty a nedodržování pravidel pak bude určitě jednodušší řešit," říká Šešina a dodává: „Každý den musíte ty lidi hlídat a určité věci jim připomínat tak dlouho, než si na to začnou zvykat. Když vidí, že se to mění k lepšímu, přidají se."

Chvála potěší

Hodně pomáhá pochvala. Vždycky, když někdo pomůže s prací v domě, napíše správce poděkování na nástěnku. „Oni za mnou pak chodí, ptají se mě, co jsem to tam napsal a culí se u toho. Je vidět, že je to potěší," říká Michael Šešina. Dnes už podle něj chodí někteří obyvatelé uklízet sami. Zvykají si pomalu na to, že normální je čistota a nepořádek jim začíná vadit. „To mě těší ze všeho nejvíc," zakončuje správce ubytovny.

Tomáš Kulhánek