„…Žena na mě mluvila důrazně. Říkala, abych mluvil, kolik jich bylo, abych si vzpomněl, nebo to vyřešíme jinak. Já jsem řekl, že nevím, co chce, a jeden ze dvou, kteří mě přivezli, mě nakopl zepředu do stehna a pak kolenem mezi nohy. Do pravého stehna mě pak kopl kolenem. Schoulil jsem se a pak zase narovnal. Vzápětí jsem dostal pěstí do nosu a další od toho, co mě předtím kopal. Spustila se mi z nosu krev. Na to jsem od stejného muže dostal ránu pěstí do levé paže a spadl na zem. Padal jsem na pravou stranu a třískl jsem se do levého spánku. Na zemi bylo linoleum, zabrněla mě hlava, nebyl jsem schopný se zvednout. Chvíli jsem ležel na zemi, všiml jsem si, že na zemi je kaluž krve. Postavil jsem se a krev mi tekla po tričku a kalhotách.“ Tolik z dopisu Petra Zelenky.


„Fyzicky i psychicky byl připraven tak, že by podepsal i třetí světovou válku,“ myslí si jeho otec Bohuslav Zelenka.
A proč Zelenka nejprve průběh zatčení vylíčil jako bezproblémové? „Bál jsem se, že dostanu znovu a že mě zabijou,“ píše v dopise.